Takže Síkela, nebo Nerudová?

Svoboda přinesla do Česka spoustu příjemných starostí, a to i v politice. Patří k nim i privilegium vybrat a navrhnout českého zástupce do evropské vlády. Té se ale říká komise a výběr jejích členů je trochu zvláštní. Hledaný člověk totiž nejde do Bruselu prosazovat národní, v našem případě tedy české zájmy, ani nebude řešit, jakou Evropu chce Česko mít. To, o co jde, je nabídnout komisi komunikačně a politicky zdatného administrátora, který bude schopen hledat a hájit zájmy společné, zájmy lidí od severu Finska po jih Portugalska či Řecka.

Zní to skoro dobrodružně, ale zůstaňme u politiky. Česko se zatím vlastně nikdy nesnažilo si ujasnit, co od té pozice očekává, a do bruselského týmu tak s klidem poslalo i expremiéra bez znalosti angličtiny. Tady jsme se posunuli dopředu, jazyky zlepšili a poslední česká eurokomisařka Věra Jourová už místo zásoby slovíček pilovala svoji loajalitu vůči unijním hodnotám za situace, kdy se její dominantní stranický šéf stal předmětem šetření komise kvůli střetu zájmů.

Nakolik Jourová uspěla, bude ještě čas zhodnotit, teď je na řadě výběr jejího nástupce či nástupkyně, tedy další prostor k oslavě české schopnosti spravovat veřejné záležitosti v tom nejširším dnes možném kontextu.

Kolaju čekají… no volby

Složení nové Evropské komise se řeší bezprostředně po volbách a v Bruselu se už od členských států sbíhají žádosti o portfolia, Česko však stále na svého nominanta čeká. Důvodem jsou i nejasnosti kolem procesu nominace. V čase vzniku české vlády stála ODS tolik o křeslo ministra financí, že STAN jako druhou nejsilnější koaliční stranu odškodnila slibem výběru kandidáta do Evropské komise. Mezitím STAN politicky zeslábl a z ODS je slyšet nespokojené mumlání. Premiér Petr Fiala ale minulý týden potvrdil, že na gentlemanské dohodě se nic nemění. To je na pochvalu, protože dohody by principiálně neměly být odvislé od dalšího vývoje a mají prostě platit.

Ani to však neznamená, že STAN dostává volnou ruku. O nominaci do komise rozhoduje celá vláda a Rakušanova strana by pro ni měla připravit návrh, který bude brát v potaz politickou realitu a vyjadřovat odpovědnost vůči státu i Unii. Ze stále trochu záhadných důvodů nepatří EU v Česku k nejpopulárnějším institucím, a pokud Fialův kabinet považuje členství za jeden z pilířů české státnosti, měli by STAN a Piráti navrhnout člověka, jehož jméno bude českou důvěru v EU posilovat, nikoli ještě více oslabovat. Návrh na eurokomisaře tedy nemůže sloužit jako nouzové řešení vnitrostranických problémů a ani nemá u veřejnosti takový dojem vzbuzovat.

Proto navrženým kandidátem nemůže být pirátský volební lídr Marcel Kolaja, který nedokázal postoupit do europarlamentu ani z prvního místa kandidátky. Teoreticky sice platí, že členem komise nemusí být politik úspěšný ve volbách, také však nelze podceňovat starou dobrou zásadu, že prohra ve volbách politikům jejich legitimitu bere, nikoli přidává. Právě to se stalo Kolajovi a cesta zpět má vést opět přes zkoušku v podobě voleb.