Když král nemůže být králem

Od smrti Karla Gotta uplyne v říjnu pět let a při pohledu na pražskou divadelní scénu se zdá, že tento odstup už je dostatečný a provokuje k různým interpretacím a pohledům na nejpopulárnějšího československého zpěváka 20. století. Děje se to především na divadle – a vlastně to není tak překvapivé, protože sám Gott bral svoji slávu a image doslova jako ztvárňování role. Kam jinam tedy s ním než na jeviště?

Jedná se o neplánovanou shodu okolností, ale aktuálně je v Praze možné vyrazit si na tři různé gottovské inscenace. V Divadle D21 se už od loňského října hraje Mein Gott! – kus, který propojuje životní osudy Karla Gotta a Ivany Trump. A v průběhu uplynulého měsíce měly premiéru dvě další hry. Nejprve muzikálově pojatý Návrat krále od Jakuba Čermáka ve Švandově divadle, který se dá vnímat jako přemítání nad smyslem popu, a hned po něm Bůh v Las Vegas v Divadle Na zábradlí od autorské dvojice Boris Jedinák a Petr Erbes, která obvykle klade důraz na dokumentární přístup, ale tady pracuje s metaforičtějším výrazivem.

Oba posledně jmenované kusy mají společné, že si za východisko berou epizody z Gottova života, během nichž si neužíval, jaké to je být absolutní superhvězdou v Československu, ale naopak byl konfrontován s nejistotou a nezájmem. Místo obdivu v malé zemi přišla lhostejnost velkého světa.