Nestyď se říct otroctví

Občas se objeví povzdech, kdy už konečně přestane být česká politika formovaná pohledem směřujícím do historie, konkrétně do té související s komunismem, a plně se soustředí na budoucnost. Odpověď možná zní, že nikdy.

Naznačuje to i čerstvý příklad ze Spojených států, kde je politika do značné míry definovaná historií i téměř po 250 letech. Příkladem může být vystoupení republikánské prezidentské kandidátky Nikki Haley minulý týden. Ta dostala na setkání s voliči v New Hampshire z publika otázku, co bylo důvodem občanské války (mezi Severem a Jihem v šedesátých letech 19. století). Konzervativní politička se zatvářila překvapeně a po chvíli zaváhání odpověděla, že „v zásadě šlo o spor, jak bude fungovat vláda“ a „o svobody, co lidé mohou a co nemohou dělat“.

Akce se odehrávala v menším sále, tazatel měl tedy možnost zareagovat. Prohlásil, jak ho zaráží, že Haley nezmínila otroctví. To bylo ve druhé polovině 19. století již zrušeno v Evropě a historici se shodují, že snaha o jeho udržení na převážně zemědělském Jihu Spojených států se stala konkrétním důvodem války, trvající nakonec dlouhé čtyři roky. Haley na údiv odpověděla, že jde vždy o roli vlády a že si vždy bude stát za tím, že „cílem vlády má být zajistit práva a svobodu lidí“. 

Nervozitu amerických voličů a voliček z eventuality, že největší naděje ze skupiny soupeřů Donalda Trumpa by se skutečně mohla bát vyslovit slovo „otroctví“ a co by to vlastně o ní říkalo, teď nechme na amerických voličích samotných. Stále mají téměř rok se s tím nějak popasovat. Z českého pohledu je zmíněná příhoda zajímavá jako vklad do nekončící diskuse, jak se vypořádávat s historií.