Kdo zaplatí večeři?

Máloco se zdá tak přirozené jako láska. Přesto od dětství dostáváme ze všech stran instrukce k tomu, jak má ta správná, romantická láska začít a jak pokračovat. A ukazují nám to nakonec už pohádky, v nichž princezny uvězněné ve věži čekají, až je zachrání chrabří princové. A ačkoli se mění pohádky i společnost, „návod k použití“, podle něhož muži zvou, platí útratu a žádají o ruku a ženy na to vše čekají, je stále pevně vryt do společného povědomí. Někomu to vyhovuje, ale pro někoho to v rychle se vyvíjejícím světě může naopak šanci na lásku a partnerský vztah omezovat. A co víc – dnes už něco jiného, než co bylo naznačeno výše, radí i sdílená etiketa. 

Muž platí – a basta

Pohádkové představy o akčních mužích a trpných ženách před časem změřila agentura Behavio, a to v průzkumu, který proběhl on-line na konci loňského září mezi reprezentativní tisícovkou respondentů starších osmnácti let.

S názorem, že na prvním rande má platit muž, v něm souhlasilo bezmála 70 procent dotázaných, a to napříč věkovými skupinami, jen v nejmladší věkové kategorii do čtyřiadvaceti let to bylo o něco méně. Idea, že by to mělo být výhradně na ženě, je zjevně nepředstavitelná (souhlasí jen procento respondentů), nicméně pětina považuje za přijatelné, aby se pár o útratu podělil. Také aktivita při seznamování má být zejména v rukou mužů, což si myslí dvě třetiny dotázaných, přičemž ženy ještě o něco víc než muži. Aktivitou se zde myslí, kdo koho oslovuje a na schůzku zve. 

Zdaleka nejjasněji máme v otázce, kdo žádá o ruku. Podle více než 80 procent dotázaných je to jednoznačně mužský úkol. A tady je víceméně jedno, jestli jde o lidi mladé či starší, vysokoškoláky či méně vzdělané, obyvatele velkoměst či vesnic. Méně jednoznačně naopak vidíme fyzické sblížení a sex: zatímco 40 procent respondentů má za to, že první polibek má přijít od muže a jen desetina by iniciativu povolila výhradně ženě, nejvíce lidí (45 procent) si myslí, že to je nakonec jedno. A také projevy citů – podle dvou třetin dotázaných nezáleží na tom, kdo jako první vyzná lásku. 

Závěry výzkumu potvrzují zkušenosti terapeutů, expertů na etiketu či lidí, kteří vztahy a očekávání s nimi spojená zkoumají sociologicky nebo jako umělci. Podle lektora etikety a odívání Daniela Šmída jsou u některých lidí tyto vzorce chování zakořeněny tak hluboko, že je bezmála pobuřuje představa, že by se mohli nebo měli chovat jinak. To se týká třeba zmiňovaného placení. „Zejména někteří muži, kteří sami sebe hodnotí velmi vysoko, neumějí přijmout fakt, že by v těchto situacích měl rozhodovat někdo jiný než oni sami,“ říká Šmíd s úsměvem. „Někdy se i hádají – proč by se měli někoho vůbec ptát, to je snad jasné, že platí oni. Muž platí za ženu a basta.“ 

Tento model pak často vyžadují i ženy, které jsou vzdělané a ekonomicky nezávislé. „I velmi úspěšné ženy si myslí, že má za ně muž zaplatit, má je dobývat. A žena má být naopak ta pasivnější,“ říká psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová. Různé ženy k tomu ovšem mají různé důvody a ne vždy je za tím konzervativní pohled na vztahy. Někdy se jen zkrátka přizpůsobí situaci 

Katarzyna Byrtek (37) jednu dobu na schůzkách nabízela, že za sebe zaplatí nebo se bude na účtu alespoň nějak podílet. „Určitě jsem se s nimi nehádala po kavárnách, ale neměla jsem problém za sebe zaplatit,“ říká původem polská lektorka a performerka burlesky, která už sedmnáct let žije v Praze. Postupně si ale uvědomovala, jak je pro ni tento model nevýhodný. Zejména díky přetrvávající příjmové nerovnosti mezi muži a ženami, která často, byť ne vždy, znamená, že svůj férový podíl platí ženy s nižšími příjmy. Ale také díky přetrvávajícímu zvýšenému tlaku a důrazu na vzhled žen, jenž vyžaduje násobně vyšší „investice“, byť ne všechny ženy tlaku podlehnou. „Make-up, vlasy, nehty, oblečení,“ vypočítává s úsměvem a mírnou nadsázkou. „Muž si obleče džíny, tričko a jde. A ještě ušetří na tom, že si sama zaplatím útratu.“ Katarzyna to bere tak, že je penalizována za to, že chce rovnoprávnost ve společnosti, která stále ještě rovnoprávná není a ve které se navíc většina lidí chová podle jiných pravidel. Nyní už hodnotí jako velké minus, když muž na první schůzce nenabídne, že za ni zaplatí.