0:00
0:00
Kontext28. 1. 202312 minut

Míchat sádru, ovládat Photoshop

Jaké zkušenosti nasbírali lidé, kteří se rozhodli studovat umění v zahraničí

„Přemýšlím směrem k udržitelnosti.“ (Šperky Martiny Kocianové inspirované vlastnostmi hub a podhoubí)

Tak jako každý rok i letos jsem pro vás vybral texty, které ilustrují rok 2023. Pokud nepatříte mezi naše předplatitele a chcete si vybrané texty a rozhovory přečíst, předplatit si nás můžete už za 180 kč na měsíc. Budete mít k dispozici aktuální texty, jejich audio podobu a přístup do archivu od roku 1989. Můžete tak učinit na adrese predplatne.respekt.cz.

Erik Tabery, šéfredaktor

Chtěli tvořit, zlepšovat se, ale neviděli pro sebe velké možnosti. Obor, který by si přáli studovat, v Česku buď neexistoval, případně neměl takový věhlas. A někteří si dokonce ani nemysleli, že by studium umění byla dráha, na kterou by se mohli vydat – dokud nevycestovali a neocitli se v jiném prostředí a mezi jinými lidmi. Tři příběhy studujících na zahraničních uměleckých univerzitách ukazují nejen trendy ve výuce umění, ale také nezařaditelnost toho, co to vlastně znamená být umělcem nebo umělkyní.

Konkurence je obrovská

↓ INZERCE

„Pro módní branži je to něco jako Oxford,“ říká čerstvě dostudovaná šperkařka Martina Kocianová o londýnské Central Saint Martins, kterou navštěvovala poslední čtyři roky. Když se po maturitě na bratislavské střední umělecké škole rozhodovala kam dál a hledala, kde ve svém oboru pokračovat, nepřišla jí pražská UMPRUM jako dostatečná meta. Proto se rozhodla podat si přihlášku na školu, která je v její branži považována za vůbec nejlepší. Odeslala portfolio a na jeho základě ji pozvali na pohovor.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články