Láska jako supersíla

Česká animace zažívá po období skepse ohledně své kondice i budoucnosti podkopané devastací produkčního zázemí po roce 1989 v posledních letech nadějeplnou renesanci. Na katedře animace pražské FAMU se vyrýsovala silná tvůrčí generace v čele s Dariou Kashcheevou (Dcera, Elektra) a Dianou Cam Van Nguyen (Milý tati, Spolu sami), která se nejen prosazuje s krátkometrážními filmy ve světě, ale posouvá médium samotné dál. Ať už technikami, tématy či žánrově. Vyprávějí silné, často niterně osobní příběhy o identitě, emočních traumatech, vyrovnávání se se ztrátou, určené spíše dospělému publiku. Výjimečně se daří třeba i animovanému dokumentu.

Ani tvorba pro děti však nezůstává díky autorkám jako Kateřina Karhánková či Denisa Grimmová (v tandemu s Janem Bubeníčkem) zcela pozadu, byť jsou jejím těžištěm stále hlavně večerníčky. Jejím společným jmenovatelem je, že dětského diváka nepodceňuje a nevyhýbá se „abstraktnějším“, těžším tématům, jako je strach, překonávání hranic či smrt. Po loňském podařeném celovečerním animovaném filmu Myši patří do nebe přidává další level loutkový film Tonda, Slávka a kouzelné světlo oceněný na prestižním festivalu animovaného filmu ve francouzském Annecy.

Celovečerní debut režiséra a původní profesí ilustrátora knih pro děti Filipa Pošivače vypráví o dobrodružství jedenáctiletého kluka, který svítí. Film o (sebe)přijetí odlišnosti, síle kamarádství i odvaze podělit se s někým o své vnitřní světlo je maximálně empatický k prožívání a vnímání dětského diváka. Zároveň dostatečně rafinovaný a mnohovrstevnatý, aby si jej našli i rodiče. V neposlední řadě jeho kouzlo spočívá i v tom, že je vtahující podívanou o samotných možnostech animace vytvářet fantastické světy z ničeho.