To, co jsem tam zažil, mě vykolejilo

Už nejste jeden z mnoha kandidátů a máte reálnou šanci stát se prezidentem. Před prvním kolem jste říkal, že je to jako sjezd divokou vodou. Jaké je to před finálovou páskou?

Čím jsme volbám blíž, tím víc se to – alespoň pro mě – zklidňuje. Mohu se teď soustředit už jen na jednoho protikandidáta, což mi to, dá se říct, částečně ulehčuje. Musím zároveň dodat, že mě to tak trochu naplňuje jistým vzrušením. Jako když jdete dělat něco nového nebo nebezpečného.

Jezdíte teď do regionů. V Ostravě i v Ústí nad Labem na vás přišlo hodně lidí. Co zajímavého nebo nového jste se o nich dozvěděl, co jste nevěděl?

V regionech jsem byl mnohokrát, takže z témat, která tamní lidi či obecně region pálí, bych nic nového nenašel. Co mě opravdu překvapilo, byla reakce lidí, teď naposledy v Ústí a pak v Ostravě, kam jsem jel s tím, že jdu oslovit voliče s vědomím, že jde o města Andreje Babiše – počítal jsem tedy s tím, že podporovatelé, které ve městech mám, se na chvilku přijdou podívat, vyfotí se nebo se zeptají na kampaň a pojedeme zpět. To, co jsem tam zažil, mě vykolejilo, a to se mi tak často nestává. Těch lidí tam vždy bylo nadstandardně hodně, atmosféra byla jednoznačně pozitivní, a nakonec jsme ani téměř nemohli odejít, protože každý se chtěl vyfotit, každý si chtěl potřást rukou, každý chtěl vyjádřit podporu. Byla to velice nečekaná, ale přitom velice příjemná reakce.

Dostala se k vám přes tu podporu – například v terénu – i nějaká výtka, o které jste si řekl, že na ní něco je?

Na setkání v Ústí a Ostravě ne, alespoň já jsem tedy žádnou nezaznamenal. A v průběhu kampaně? Samozřejmě, že člověk slyší i negativní názory, protože zdaleka ne všichni jsou mými podporovateli. Jsou lidé, kteří mají pochybnosti, jestli na těch argumentech, které používá Andrej Babiš, třeba není něco pravdy. Někdo se chce ujistit, tak se ptá lidí, kteří znají mě, a někdo se ptá přímo mě. Většinou se ale jedná spíše o nepochopení nebo nedostatek přehledu o tom, co bylo řečeno, než o to, že by lidi byli vyloženě nepřátelští. Ti, co mají vyloženě negativní pohled, většinou argumentovat moc nechtějí. Chtějí prosadit svůj názor a chtějí, aby ho druhá strana buď přijala, nebo žádná komunikace není. Je těžké bavit se o něčem, co třeba změnit v přístupu k Evropské unii nebo k NATO, když mají ultimativní požadavek z těchto organizací vystoupit.

Říkat to férově

Politolog Tomáš Lebeda říká, že v dosavadních dvou prezidentských kampaních se vždy povedlo vyhrát tomu, kdo ovládl prostor svým tématem. Souhlasíte s tímto závěrem?

Politolog asi ví, o čem mluví, a hodnotil určitě více kampaní, takže s tím asi musím souhlasit. Ale přistupuji k tomu ani ne tak na základě závěrů politologů, jako spíše na základě toho, co je mi vlastní. Nedokážu si přestavit, že bych stavěl kampaň jen na tom, co mě zaručeně dovede k vítězství. Pak by to opravdu mohlo být tak, jak to sice s nadsázkou, ale cynicky popsal Miroslav Kalousek: tyhle volby vyhraje ten, kdo vymyslí nejlepší lež pro tři miliony obyvatel a hned po volbách na ni zapomene. Tak bych to – a myslím, že ani Miroslav Kalousek – rozhodně dělat nechtěl, ale faktem je, že na tom něco může být. Kampaň jsem spíše stavěl na tématech pozitivních – na návratu ke slušnosti, k důstojnosti, k naslouchání jeden druhému, přemýšlení o argumentech a dodání řešení, která jsou věcná a vedou k cíli. Ne na slibech a prázdných gestech.

Nakolik se vám s tím, co popisujete, podaří ovládnout tu veřejnou agendu? Politolog Lebeda také říká, že o tom má svoje pochybnosti, že se vám to zatím daří. Jak chcete tyto pochybnosti rozptýlit?

Můj zájem není ani tak moc rozptýlit obavy politologa Lebedy, jako spíše přesvědčit veřejnost, že to, co nabízím, jí stojí za to, aby mi dala svůj hlas. A myslím, že se to zatím nedaří tak úplně špatně, protože lidé opravdu slyší na to, že už mají dost toho stylu politiky, který se zde v posledních letech vedl. A mnoho lidí také vnímá, že prezident není ten, kdo napraví všechny chyby a všechny problémy mávnutím kouzelného proutku, ale taky jim hodně chybí to, aby v čele státu byl někdo, kdo bude mít snahu alespoň slušně komunikovat, kdo bude hledat řešení, kdo nebude nikoho urážet, kdo nebude neustále jenom hloubit příkopy a rozdělovat. To si myslím, že už lidem dost leze krkem.