Tragédie života J. Roberta Oppenheimera, otce atomové bomby, nespočívala jen v tom, že pomohl sestrojit děsivou zbraň s potenciálem zničit lidstvo. Ale možná ještě více v tom, že jeho poválečný střet s politiky ukázal jiným vědcům, že se mají veřejné aréně raději vyhýbat. Protože když se vzepřou politickým zájmům, čeká je zostuzení. My je tam ale nutně potřebujeme, dnes stejně jako v Oppenheimerově době.
K tomuto závěru dochází americký novinář a spisovatel Kai Bird v eseji v deníku The New York Times. Spoluautor oceňované biografie American Prometheus: The Triumph and Tragedy of J. Robert Oppenheimer (Americký Prométheus: Triumf a tragédie J. Roberta Oppenheimera), za niž společně s historikem Martinem J. Sherwinem získal Pulitzerovu cenu, debatu o geniálním fyzikovi zasazuje do kontextu aktuálních událostí. Právě z této knihy mimochodem vycházel režisér Christopher Nolan při přípravě snímku Oppenheimer, který aktuálně v kinech boří statistiky návštěvnosti a který znovu stočil pozornost k vědci samotnému i obecnějším otázkám.
Bird dochází k závěru, že od dob, kdy byl Oppenheimer po válce z politických důvodů ponižován a prověřován, se toho zase tolik nezměnilo. Hloupí a arogantní politici dnes ignorují vědce varující před klimatickou změnou či následky pandemie. „Jde o světonázor, který je pyšný na pohrdání vědou,“ píše Bird. Přitom na prahu další technologické revoluce nic nepotřebujeme víc než kultivovanou veřejnou debatu mezi vědci na jedné straně a politiky, kteří by měli promýšlet rozumnou politickou reakci na potenciálně dramatické změny, které nás čekají.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
