Ostrov revolučních miliardářů

Za Gorbačovovy perestrojky se o Novém Zélandu vyprávěl ekonomický vtip, který dnes nabývá nového významu. Roli pokryteckého záporáka však od sovětských komunistů přebírají technologičtí miliardáři. Ten vtip zní takto: Generální tajemník se nechal na deset let zamrazit a po oživení se ptá, zda revoluce zvítězila. „Ano, soudruhu předsedo, jen na Novém Zélandu jsme ponechali trh, abychom znali tržní ceny.“ 

Komunističtí plánovači tehdy dobře věděli, že bez trhu ekonomika fungovat nebude, stejně jako dnes budovatelé technologické postdemokracie chápou, že když jejich revoluce uspěje, žít se bude lépe na ostrůvku demokracie v Tichém oceánu.

Trumpovy volební úspěchy vždy zvýší zájem Američanů o stěhování na Nový Zéland. Je to především projev frustrace z politické polarizace, nicméně po roce 2016 imigrace z USA skutečně vzrostla o dvě třetiny. Vzdělaní lidé v žádaných profesích snadno splní kritéria pro víza a pobyt, takže je pravděpodobné, že i po letošním prudkém nárůstu zájmu tu bude více Američanů. Po vyostření zákazu potratů v USA to dokonce vypadá, že se konečně podaří snížit dlouhodobý nedostatek gynekologů.

„Pokud loď Ameriky půjde ke dnu, tak půjdeme všichni s ní. Představa, že lidé můžou prchnout na Nový Zéland nebo jinam, je falešná,“ tvrdil Elon Musk, než se vrhl na svůj revoluční experiment s americkou demokracií. Ovšem ostatní technologičtí miliardáři to riskovat nechtějí a dále investují do svých novozélandských farem a haciend, aby v případě apokalyptických výsledků mohli nasměrovat své tryskáče a jachty do bezpečí.