Maďarský premiér Viktor Orbán přijel jako každý rok na festival maďarské menšiny do rumunského města Băile Tușnad a jako pokaždé někoho urazil. Letos oznámil Slovákům a Rumunům, že jejich státy jsou odtrženci od Uher a nejsou tak úplně legitimní. Slovensko a Rumunsko si předvolaly maďarské velvyslance, což po takové urážce podle diplomatických pravidel udělat musely. Český premiér Fiala to přešel mlčením, ministři Lipavský a Dvořák na sociálních sítích Orbánova vyjádření odsoudili. Střízlivými, uměřenými slovy, což je asi dobře. Pohoršené reakce, kterým se hodnostáři orbánovské partaje Fidesz vysmívají, jsou součástí pravidelného politického cirkusu, a není potřeba v něm hrát předepsanou roli. Důležitější je to, co se děje mimo veřejné deklarace.
Orbán a jeho lidé to se svými sousedy nemyslí dobře. Etničtí Maďaři v Rumunsku a na Slovensku v drtivé většině nechtějí návrat velkého Maďarska. Tyto historické křivdy a touhy po odplatě v dnešní Evropě spí. Orbán je trpělivě pošťuchuje, aby neusnuly příliš tvrdě. S ruskou agresí za humny může zítřejší Evropa vypadat jinak, než si řada ctitelů současného mírového a vstřícného stavu myslí. Orbán takovým ctitelem není, změnu nejen cítí ve vzduchu, ale přivolává ji a je připravený sklízet zisk – politický, diplomatický, územní a bůhví jaký ještě.
Takže je dobré si uvědomit, že současný šéf Maďarska to nemyslí dobře s nikým kromě sebe a svých příznivců, a podle toho je nutné s jeho vládou jednat. Spojené státy mluví s Maďary jazykem síly. Ruskou Mezinárodní investiční banku plnou špionů držel Orbán v Budapešti až do letošního dubna, navzdory prosbám a jednáním. Když USA pohrozily, že zapíší Maďarsko na sankční seznam, byla banka za pár dní zpátky v Moskvě. Bezpečnostní riziko pro celou Unii je pryč.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
