Máte z Oppenheimera  noční můry? Nejste sami.

Pět hodin třicet minut ráno před 78 lety: oslňující záblesk, dunivá rána, tlaková vlna, kráter. Jak ubíhaly další minuty, „začal se do dvanáctikilometrové výše zvedat oblak hýřící barvami“, stojí v popisu Střediska jaderných zbraní amerického letectva. Šestnáctého července 1945 byl poprvé použit přelomový vynález J. Roberta Oppenheimera, známý jednoduše pod názvem „Gadget“ (Hračka). Výsledný hřib zůstává dodnes jedním z nejkultovnějších obrazů lidských dějin. Přesto je pro většinu z nás obtížné si explozi byť jen představit. Mě osobně vždy nejvíce děsilo odpočítávání, jež výbuchu předchází – čas, kdy rozhodnutí již padlo, ale svět se ještě nezměnil.

Právě kolem těchto neúprosných, zlověstných vteřin se nedávno točila jedna z mých nočních můr. Říká se sice, že cizí sny nikoho nezajímají, pro děs z jaderných výbuchů ale snad můžeme letos v létě učinit výjimku. Stačí se ostatně rozhlédnout po sociálních sítích a hned zjistíte, že spousta lidí zažívá právě v tomto okamžiku akutní stavy jaderné úzkosti. („Včera v noci příliš mnoho snů o Oppenheimerovi ,“ zní jeden takový typický tweet.) Můj vlastní sen o bombě mě navštívil v neděli v noci. Spal jsem jako zabitý a při tom sledoval raketu, jak vykrajuje oblouk na obloze. Probudil jsem se těsně před jejím dopadem, zbrocený potem, s bušícím srdcem a zaťatými pěstmi. Usnout se mi už nepodařilo.

Úzkost z konce světa je v dnešní americké kultuře všudypřítomná. Oppenheimer se s největší pravděpodobností stane jedním z nejúspěšnějších filmů roku a nejspíš si také vyslouží několik nominací na Oscary. Kniha American Prometheus (Americký Prometheus), jíž je film Christophera Nolana inspirován, v tuto chvíli trůní na druhém místě žebříčku bestsellerů deníku The New York Times. V posledním díle série Mission: Impossible závodí filmový tým Toma Cruise s časem, aby zabránil jadernému útoku proti mezinárodnímu letišti v Abú Zabí. Pouštní jaderné testy detonují v pozadí snové pastelové komedie Wese Andersona Asteroid City. V závratné honičce filmu Rychle a zběsile se dokonce směšně velká bomba, jež připomíná právě Oppenheimerovu „Hračku“, valí ulicemi Říma.