Nejde o úplně nová data, ale až doposud je nikdo neposkládal tak, aby vyniklo to podstatné. Mapka pochází z čerstvě zveřejněné Zprávy o stavu péče o ohrožené děti v ČR, zpracované odborníky ministerstva školství a Nadací J&T, která si už před lety vzala téma náhradní péče jako jeden z hlavních oborů zájmu. Růžové odstíny ukazují regionální rozdíly v tom, čemu se odborně říká odebírání dětí – tedy státem nařizované umisťování nezletilých do náhradní péče mimo původní rodinu. Buď do dětských domovů a kojeneckých ústavů, nebo k pěstounům.
Z dat plynou dva závěry. Jednak že odebírání dětí je častější v nejchudších regionech (čím tmavší odstín, tím hůř). To samo o sobě není zas tak překvapivé, zajímavější je druhý závěr, a sice jak moc je realita v zasažených okrscích vzdálená zbytku republiky. V Bílině a okolí, což je nejvíc postižený okrsek, je v náhradní péči 4,7 procenta všech dětí. Tedy zjednodušeně řečeno zhruba jedno z každé školní třídy. V třicítce nejhůře zasažených okrsků je tento podíl dohromady 3,1 procenta, tedy podstatně výš, než kolik činí celostátní průměr (1,3 procenta) nebo podíl v třicítce nejlepších okrsků (0,3 procenta).
Ještě názorněji je koncentrace problému vidět na tom, do jaké míry se postižené regiony podílejí na celkových počtech. V Česku žije v náhradní péči dohromady 23 800 dětí. Většina v pěstounských rodinách, menšina (necelých šest tisíc) v ústavní péči, hlavně v dětských domovech. Když se regionálně rozpitvá druhá skupina, tak celá polovina ze všech dětí v ústavní péči připadá na dvaadvacet nejpostiženějších okrsků, jako je Bílina, Aš, Karviná, Kraslice, Broumov, Most a další (v mapce jsou vyznačené červenými puntíky). Přitom až na výjimky nejde o zvlášť lidnaté regiony, ale vesměs o oblasti, pro které jsou typické ekonomické problémy, jako je vysoká míra exekucí, chudoby nebo bytové nouze.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
