Naslouchejme umělcům

Režisér Jan Frič je jedním z našich nejtalentovanějších tvůrců, který má za sebou šestileté angažmá v Národním divadle. Teď je na volné noze, a aby se režií uživil, musel by dělat tolik inscenací, že by byly buď mizerné, nebo by se z nastaveného tempa zhroutil. Proto dává ve svých 40 letech – minimálně načas – výborně rozjeté divadelní kariéře sbohem (více na str. 50–53).

Takových případů v české kultuře povážlivě přibývá, a zdaleka nejen v divadle. Většina lidí v ní pracuje bez zaměstnanecké smlouvy, tvůrcům na volné noze docházejí síly i trpělivost a společně s kulturními publicisty, kteří z médií mizejí rychle jak pára nad hrncem, volají, že „nadšením nájem nezaplatíš“. Hrozí nám, že budou kulturu opouštět další a další Fričové, takže v ní až na pár šťastlivců se smlouvou v kapse nezůstane nikdo zajímavý? Pokud systém rychle nezměníme, tak u nás tahle neblahá situace opravdu záhy nastane.

Strašák neúspěchu