Ve žlutém pekle

Pokud by chtěl zájemce o tuzemský basketbal nasměrovat do haly s opravdu elektrizující atmosférou, lze jej s čistým svědomím odkázat na nenápadnou severomoravskou halu, zevnitř vymalovanou do modro-žluta. Opavské „žluté peklo“, jak se začalo přezdívat neznavitelným fanouškům slezského klubu, se do ní přestěhovalo přesně před dvaceti lety: těsně poté, co Opava v roce 2003 získala poslední ligový titul. Hale by se jistě dala vymyslet řada přízvisek. Že po letošní sezoně přibude také označení mistrovská, by ale ještě v polovině sezony tipoval jen málokdo.

A platí to i pro posledních dvacet let. Zdejší ligu zcela ovládl Nymburk, který zvítězil osmnáctkrát v řadě. Ukončit tuto nadvládu si jako cíl vytyčil mezi jiným i trenér opavského týmu Petr Czudek. Ještě coby kapitán týmu v roce 2003 naposledy pro Opavu zvedl nad hlavu pohár pro mistra ligy. Po jeho odchodu Opava sestoupila do nižší soutěže, kde zůstala do roku 2008. Pět let po návratu do nejvyšší soutěže se vrátil také Czudek, teď už jako trenér. A tehdy začala nová éra opavského basketbalu. Své zkušenosti sbíral nejdřív trénováním rezervy opavského celku a mládežnické reprezentace. V následujících letech se mohl přiučit od strůjce českého basketbalového úspěchu na reprezentační úrovni (a dříve i trenéra zmíněného Nymburku) Ronena Ginzburga jako jeho asistent.

Pomohla mu i hráčská kariéra, ze které si odnesl řadu ligových titulů. Hrál na pozici rozehrávače, tedy strůjce útočné hry, který musí nad každou akcí přemýšlet v souvislostech: zda hrát na konkrétního hráče, či týmově, jaký rytmus bude útok mít či jak reagovat na soupeře. V mnohém se pak hráčské přemýšlení blíží tomu trenérskému. Z toho všeho mohl Czudek v následujících letech těžit.