„Pohybujeme se jako v minovém poli.“

Jestli si český prezident něco během prvních sto dnů vládnutí dokonale vyzkoušel, pak to, že ne každou trať dokáže zaběhnout tak, jak si ji naplánoval. Předminulý týden se o tom přesvědčil během slunečného dne při návštěvě Vysočiny, jejíž součástí byla i prohlídka jihlavského outdoorového sportoviště Český mlýn. Program obohatil sportovní relax: Petr Pavel se z obleku převlékl do černých trenek, přetáhl si na sebe bílé triko s hlavou lva, symbolem své kampaně, které dostal jako dárek od místních studenů, a vyrazil si to rozdat ve štafetě s gymnazisty proti týmu hejtmana Vítězslava Schreka.

Chvíli to vypadalo, že by mohl vyhrát. V půlce stovky ho ale chytla křeč ve stehnech, bolestí zaúpěl a do cíle už jen dopajdal. „Moje poučení z dnešní štafety v Jihlavě zní: nikdy nepodceňuj přípravu. Za tu křeč se docela stydím, ale beru to sportovně. Příště si dám větší pozor. Pane hejtmane, těšte se na odvetu!“ okomentoval svůj výkon prezident.

V jiné, politické disciplíně prezident klopýtl, když mu ústavně-právní výbor Senátu odmítl dva ze tří kandidátů na ústavní soudce, což je jedna z jeho nejdůležitějších ústavních kompetencí. Tuto zatáčku však vybral: senátoři na plénu nakonec kandidáty většinou hlasů nechali projít. To těžší, pětiletý maraton vládnutí, má každopádně Petr Pavel z velké části stále před sebou. A právě v těchto dnech se hraje o to, jak se mu ho podaří zdolat.

Lišty, lustry, zásuvky

Kdo se po inauguraci Petra Pavla v půlce března procházel kolem Pražského hradu, mohl si všimnout, že jedno dvě okna vždy svítila do večera. Světlo se postupně přesouvalo v prostorách, kde sídlí Kancelář prezidenta republiky. Nebyly to uklízečky, ale specializovaní policisté, kteří hledali odposlechy. Postupovali místnost po místnosti, zevrubná prohlídka se protahovala nezřídka do tmy.

Startovalo se u nové kancléřky Jany Vohralíkové, protože ta potřebovala začít co nejdříve přebírat prezidentskou kancelář, seznamovat se se zaměstnanci, kteří tu zbyli po Miloši Zemanovi, a přivádět si nové. Hned po ní šly na řadu prostory Pavlovy bezpečnostní ředitelky Mlady Princové. Až poté následovala kancelář prezidenta a dalších vedoucích úředníků.

Pavel už v únoru v rozhovoru s Respektem poprvé prohlásil, že na Hradě před ním fungovala „soukromá bezpečnostní agentura 3D“, která měla ke všemu přístup, nepodléhala policejní kontrole, a že se proto bojí odposlechů. Přivedli ji sem Zemanovi lidé, placená nebyla z rozpočtu Hradu, ale nejspíš ze soukromých peněz, jejichž zdroj je nejasný. Policisté od začátku nebrali podezření na lehkou váhu: pátrali po tom, jestli například na lištách nechybí prach (signalizovalo by to, že se s nimi manipulovalo), lezli do lustrů a do zásuvek i pod hrbolky na zdi.

U prezidenta bylo „čisto“ někdy v průběhu dubna. Až tehdy se sem mohl přestěhovat z Hrzánského paláce, který si vybral jako své prozatímní útočiště. Zda se na Pražském hradě něco našlo, není dodnes jasné. Protokol o prohlídce v nejexponovanějších prostorách nebyl podle informací Respektu stále uzavřen, důvody nechtějí Pavlovi spolupracovníci vysvětlit, což by mohlo signalizovat nějaký problém. Vedle toho probíhá druhá fáze policejní kontroly v místnostech s méně důležitými úředníky. Samotný prezident se už prý cítí na Hradě v bezpečí. Plně převzít se mu ho však stále nedaří.