Karel Schwarzenberg: Znovu ve službě

Diplomat Petr Kolář skládá tým externích poradců hlavy státy na zahraniční politiku. Jste jeho součástí, s prezidentem Pavlem jste se sešli tento týden. O čem jste spolu mluvili?

Proběhlo to na Hradě, nejdříve byl oběd se zahraničními poradci bez prezidenta. Pak jsme byli všichni u něj. Tentokrát se spíše projednávalo, jak často se budeme scházet a tak podobně. Ne ještě velké otázky. Krátce se mluvilo o Číně.

Kancléřka Jana Vohralíková řekla, že vaším úkolem bude Pavla „ochytřit“. Napadá vás už něco konkrétního, co byste mu doporučil?

Myslím, že je chytrý dost, a prozatím to, co dělá, dělá skvěle, musím říci. Mnohem lépe, než jsem si myslel. On má opravdu politický instinkt a musím říci, že oceňuji jeho střízlivost. Řeknu vám příklad. Líbilo se mi, když říkal, že všichni fandíme Ukrajině, ale upozorňoval, že není čas dávat najevo předčasnou euforii. Popsal věcně všechny těžkosti a složitosti probíhající války. Na začátku června jede do Rakouska, těším se, že pojedu také, přece jen to tam docela znám, on tolik ne.

Do Vídně ho doprovodíte z Prahy jako součást delegace?

Nepojedu s ním, já tam pojedu extra. Vždyť bohudíky tam jako zbytek delegace nejsem odkázán na hotelové ubytování. Jedu do vlastního bytu.

Chápu, spát ve Schwarzenberském paláci má nepochybně pár výhod.

Jistě, je to v centru a je tam pohodlnější postel. Dobře se vyspat je, jak známo, důležité pro zdárný průběh následných politických jednání.

Kdysi jste mi vyprávěl, že Rakušané jsou v lecčems hodně podobní Čechům. A já si říkám, zda to stále platí, když naše vláda od začátku ruské agrese hodně pomáhá Ukrajině, a ta rakouská se příliš nepřetrhne.

K té podobnosti. Větší část Rakouska a Česko jsou jeden národ ve dvou jazycích. Máme stejné slabosti, špatné vlastnosti, ale i ty dobré. Podívejte se jen na jména, kolik je jich v Rakousku českých a naopak. Nikdy nezapomenu na krásný zážitek ze začátku devadesátých let, když se Václav Havel setkal s rakouskou vládou na výjezdním zasedání na zámku v Židlochovicích. Z rakouské strany tam proti němu seděl vídeňský Čech, toho času ministr financí Lacina, krásné jméno pro šéfa kasy. Potom tam byl budoucí kancléř Vranitzky a další. Z české strany zase ministr zahraničí Dienstbier, financí Klaus a kancléř Schwarzenberg. Co se týká Ukrajiny. Rakousko je od státní smlouvy z roku 1955 neutrální země. V uplynulých desetiletích jim neutralita dost vynášela, tak se jí pečlivě drží, i když jsou jejich sympatie na ukrajinské straně. Já je znám a věděl jsem, že to tak bude. Jsem samozřejmě rád, že Česko se výrazně zapojuje. Česká a rakouská politika je v tomhle chválabohu odlišná, ale řekl bych, že to nic nemění na společných základních národních vlastnostech, zásadách chování.

Ochytřovat Petra Pavla můžete tedy například znalostmi o Rakousku. Kdo ale v poslední době ochytřil vás, jestli něco takového bylo? Nebo už všechno víte?

Nic nevím! Knížky od historika Snydera, ty mě v lecčems poučily, musím říci. Potom někdy se zamyslím nad různými diskusními příspěvky, co říkal starý Kissinger nebo jiní vzdělaní lidé. Baví mě, když má někdo odlišný názor, to mi pomáhá přemýšlet.