Tanec na krysím ocase

Pragovka v pražských Vysočanech v těchto dnech příliš nepřipomíná umělecké centrum, kterým je už sedmým rokem. Developer vlastnící prvorepublikovou továrnu na nákladní auta začal komplex ve tvaru písmene E přestavovat na kanceláře, obchody a byty, v rezidenčních ateliérech už zůstalo jen pár umělců a umělkyň, kteří do nich procházejí mezi stavebními stroji. Bezpečnostní zábrany zakryly také galerie, které tu dál fungují. V jedné z nich s názvem Pragovka Gallery/Pop-Up své nové obrazy prezentuje jedna z nejzajímavějších malířek mladé generace, osmadvacetiletá Anna Ruth.

Kurátor výstavy Watch me Dance on that Rat´s Tail (Sleduj mě, jak tančím na krysím ocase) Pavel Tichoň autorku označuje za „bytost trochu z jiného světa“ a Anna Ruth tak opravdu působí. Jako by byla součástí svých magických obrazů, které probouzejí naši kolektivní imaginaci. Zároveň dokáže pohyb v uměleckém světě skloubit s realitou, ve které nic není zadarmo. Díky tomu se dokáže tvorbou uživit – ani ne rok poté, co loni na AVU oddiplomovala v ateliéru kresby Jiřího Petrboka.

Jak už to chodí, ani Ruth se na akademii důsledně nedržela oborového vymezení ateliéru. Na AVU hlavně malovala a obrazy doplňovala dřevěnými konstrukcemi s pro ni typickými provazy a zvířecí vlnou či srstí. Taková byla i její loňská diplomka, kterou připodobnila svému bytu během covidové izolace: součástí díla byly obrazy s portréty namalovanými přírodními barvami, pohovka v podobě bezpečného úkrytu a sama Anna Ruth, která z postele pouštěla nasamplovanou hudbu provázenou svým éterickým zpěvem.