Film týdne

Když měl loni na festivalu v Cannes premiéru snímek britské režisérky Charlotte Wells Aftersun (v distribuci uváděný také jako All Inclusive), psalo se o něm jako o filmu, který rozsvítil program. Při jeho aktuálním uvedení do kin je vzrušující zjistit, že nadšení nebylo zkreslené festivalovou optikou, která často vidí věci lepší, než ve skutečnosti jsou, a dokáže vytvořit hype téměř kolem čehokoli. Jedenáctiletá Sophie (Frankie Corio) a její otec Calum (Paul Mescal) tráví na konci devadesátých let dovolenou v Turecku. V rezortu, kde je zábava omezená na bazén a karaoke. Sousední hotel je pro dívku na prahu puberty, jež je však ještě stále dítě, přitažlivějším místem. S otcovým svolením může trávit čas s puberťáky, hrát kulečník a na chvíli zakusit, co obnáší pásek na ruce, který znamená all inclusive dovolenou. Nakouknutí za okraje dospívání hraje ve filmu roli, ale v jeho srdci tepe vztah mezi otcem a dcerou, který snímek s obrovskou empatií i chvěním zachycuje. Mají k sobě blízko a rozvedený rodič se snaží, aby si dcera na společně strávený čas odnesla jen ty nejlepší vzpomínky.

Některé z nich zachycují na mini DV kameru a režisérka charakteristicky tónované, zrnité záběry zapracovává do vyprávění. Efektem je přesná evokace pocitu letní ospalosti, intimity i nostalgie. Vzpomínky jsou ale to, co je v Aftersun komplikovanější, s tím, jak postupně vyplouvají ve ztišených úlomcích a náznacích na povrch otcovy psychické problémy a životní pochybnosti, jež před dcerou tají. Probleskávající záběry z její dospělosti a snové sekvence zachycující otce freneticky tančícího na parketu nebo kráčejícího do moře zpřítomňují tísnivou závrať mentální nestability peroucí se s láskou a zodpovědností vůči potomkovi.

Debutující autorka v jednom z rozhovorů řekla, že film je „emocionálně autobiografický“. Výsledkem osobní investice je suverénní a kompaktní debut, jehož síla je v jeho křehkosti. Souznění mezi hlavními postavami je hmatatelné, stejně jako je jejich přítomnost přirozená. Mescal byl za roli nominován na Oscara. Wells se na své reflexivní cestě nepropadá do sentimentality, ale zachycuje téměř nezachytitelné: přenositelnou, efemérní lidskou zkušenost zacelování průrvy mezi tím, jak si pamatujeme ty, které milujeme, jací skutečně byli a co to dělá z nás. Aftersun, oceněný cenou BAFTA za nejlepší debut, každopádně dělá z Charlotte Wells režisérku, již se vyplatí sledovat.