„Decoupling“ nebo „de-risking“. Evropský přístup k Číně se prosadil.

Při troše úsilí dokáže čeština převést nové módní názvosloví mezinárodní politiky. A to originálně znějící anglická slova, která mají za cíl obsáhnout v sobě mnohem složitější koncepce zahraniční politiky. Jako třeba „decoupling“ a „de-risking“, dva výrazy, kolem nichž se v západním světě točí debata o správném nastavení vztahů s Čínou.

„Decoupling“, což můžeme překládat jako „odstřižení“ nebo „rozpoutání“, slibuje co největší přerušení pout spojujících Západ s Čínou – a tedy konec globalizace, jak jsme ji v minulých dekádách poznali. Do velké politické debaty tento přístup vnesli poradci Donalda Trumpa, v americké debatě však přetrval i po Trumpově pádu a od republikánských „jestřábů“ se rozšířil i mezi demokraty.

„De-risking“, kterému můžeme česky říkat třeba „zajištění“, je výrazně jemnější, a v tom smyslu typicky evropský přístup. Spočívá v odbourání přílišné závislosti na čínských výrobcích a dodavatelích ve strategicky důležitých oblastech typu umělé inteligence nebo výroby léků a v pokračování globalizačního propojení ve většině ostatních oborů. „Myslím, že není životaschopné – a ani to není v evropském zájmu – se zcela odstřihnout (decouple) od Číny. Naše vztahy nejsou černé ani bílé – a naše odpověď (na čínskou výzvu – pozn. red.) také nemůže být černá, nebo bílá,“ vysvětlila v březnu přední zastánkyně tohoto přístupu, šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen.