Vládní rána médiím

Média lze oslabit různými způsoby. Například zhoršit jejich ekonomickou situaci. Když se tisku zvýší DPH (u časopisů z 10 na 12 procent, a u novin dokonce na 21 procent), klesnou příjmy, takže redakce budou ještě menší. Je to účinnější krok než nějaké zákazy a nehrozí větší reakce veřejnosti. Čtyřicet let totality a následných přes třicet let nekonečných útoků na novináře zanechalo svou stopu. Důvěra v posledních letech klesla, práce novinářů patří mezi nejméně prestižní povolání. Od úplného dna žebříčku žurnalisty dělí například poslanci a kněží.

Za tak malou podporu pochopitelně nemůže jen nekonečná masáž veřejnosti ze strany různých autoritářů. Média udělala řadu chyb, šetří například v těch nejdůležitějších oblastech, protože jsou také nejdražší – ať už je to investigace, zahraniční a domácí reportáže, důkladné analýzy. Nezávislost a funkci médií také zpochybnil vstup Andreje Babiše do vydavatelství MAFRA. Nejmocnější politik v zemi vlastní média, která ho přitom mají kontrolovat. K čemu tedy jsou, když politikům slouží k jejich propagandě? Ve výčtu chyb by se dalo pokračovat.

Přesto společnost média potřebuje. Nebýt novinářů, nemáme už možná čistě demokratický systém, protože to byli oni, kdo svou kontrolní funkcí rozebrali pevnost jménem opoziční smlouva v letech 1998–2002. Tehdy si Miloš Zeman a Václav Klaus chtěli trvale rozparcelovat vliv v zemi. Byla to média, kdo kontroloval Andreje Babiše a Miloše Zemana v letech 2013–2022. Celou řadu investigací přinesla menší média, jako je třeba Respekt nebo Deník N. Tvrzení současné vlády, že když zkrachují tištěné tituly, tak se moc nestane, protože máme média veřejnoprávní, je nebezpečný nesmysl. Minulost také ukázala, jak jsou Česká televize a Český rozhlas zranitelné, když se politici rozhodnou je skřípnout. To se může kdykoli zopakovat.

Situace soukromých médií je velmi křehká. V Česku dnes de facto neexistuje velká redakce. Mnozí si mysleli, že skončí tištěné tituly a všichni se přesunou na internet, kde jsou menší náklady (neplatíte za papír, distribuci, tiskárny) a kde bude hodně inzerce. Jenže ona ta inzerce míří především do Googlu, Facebooku a dalších gigantů. A zároveň existuje zatím omezený počet lidí, kteří jsou ochotni platit za digitální obsah. Proto paradoxně některá digitální média založila dodatečně papírové verze. Když vládní politici říkají s posměškem: Tak zapomeňte na papír a digitalizujte se, nevědí, o čem mluví. Jen v posledních týdnech vyhlásily bankrot internetový mediální gigant Vice (jeho hodnota byla na vrcholu 5,7 miliardy dolarů) a skončil i někdejší lídr on-line žurnalistiky BuzzFeed News.

Budoucnost médií nepochybně leží ve světě internetu a aplikací. Je spousta menších projektů (téměř výhradně s placeným obsahem), které ukazují, jak na to. Ale je to náročná, a i nákladná transformace. Vláda vlastně vzkazuje: digitalizujte se, ale sebereme vám k tomu peníze.

Kabinet Petra Fialy si může říct, že jeho úkolem není podporovat podnikání, informovanost společnosti, nemá oceňovat, že autoritáři jako Zeman a Babiš to měli díky médiím těžší a neuspěli v destrukci společnosti. Ale argumentace, že krach médií nebude mít na společnost a boj s dezinformacemi vliv, je naivní. Česko nemá státní podporu soukromých redakcí jako třeba Dánsko, to je v pořádku, ale nešlo by alespoň jim neškodit? Nebo je to opravdu záměr?

Jeden z vrcholných manažerů našeho vydavatelství, který přišel ze světa mimo média, mi při odchodu před lety řekl: „Tohle je strašně těžký a s ničím nesrovnatelný byznys. Tím, co děláte, vlastně ohrožujete svůj úspěch. Investigativní texty mnohdy ruší inzerci, přinášejí žaloby, vážné texty snižují prodej, a ještě vám pořád někdo nadává.“ A přesně tak to je. Slušná média ctí základní pravidla, i když tím někdy jdou proti svým zájmům. Proto to není klasický byznys.

Určitě zazní námitka, že ne všechny redakce se tak chovají! Je to pravda. A stejně tak nelze popřít, že v Česku působí řada velmi špatných médií. Parlament ale rovněž nerušíme, protože jsou tam i podprůměrní politici. Jestli kvůli nekvalitním titulům mají zaniknout nebo zeslábnout ty kvalitní, pak to není pro společnost dobrý obchod. 

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje  

Erik Tabery
šéfredaktor