Euro 7: Ohrožení automobilek, nebo naopak ústupek jejich lobby

Vůz parkující v rozlehlé garáži vyhlíží docela záhadně. Pokrývá jej síť pokroucených bílých linek na černém pozadí, nátěr, který spolehlivě skrývá identitu výrobce i rozpoznávací znaky modelu. Jde o prototyp procházející testy a podrobnosti mají zůstat skryty. Druh zkoušek, jimž se auto podrobuje, je nicméně zřejmý: na tažném zařízení má připevněnu velkou modrou krabici, do níž z výfuku vede stříbrné potrubí. Jejím úkolem je přímo na silnici, během testovací jízdy automobilu v běžném provozu, měřit emise unikající z motoru do ovzduší.

Jsme ve vědeckotechnickém parku v Roztokách u Prahy, v prostorách TÜV SÜD Czech, dceřiné společnosti německého holdingu TÜV, respektovaného „technického přezkušovacího spolku“, jenž byl založen již v 19. století – tehdy proto, aby zkoumal bezpečnost parních kotlů. Roztocká pobočka dnes mimo jiné testuje nové modely vozidel před uvedením na trh a doporučuje státu schválení či zamítnutí jejich registrace. A v této části firmy se vše točí právě kolem měření emisí, jak dosvědčují i složité analyzátory v sousední garáži, jejichž úkolem je rovněž zkoumat výfukové plyny, tentokrát z auta „uhánějícího“ po rotujících válcích rychlostí až 136 km/h.

Všechna ta technika za miliony eur připomíná, o co tu všichni vlastně hrajeme: v uplynulých dekádách jsme vypustili do ulic měst stamiliony služebníků s motory na fosilní paliva, kteří teď vyvolávají rakovinu, onemocnění srdce či astma, snižují plodnost mužů, ohrožují novorozence. Drahé přístroje jsou tu kvůli výzkumu nových adeptů této zdivočelé flotily a její regulaci, jejímž výsledkem by mělo být čistší ovzduší a zdravější obyvatelstvo. Napomoci tomu má i připravovaná evropská emisní norma Euro 7.

Předpis týkající se osobních i nákladních vozidel však působí mnoha lidem už teď velké starosti. Návrh „sedmičky“, který Evropská komise zveřejnila loni v listopadu, není hotový, obsahuje řadu bílých míst, přitom by měl pro osobní auta začít platit již od poloviny roku 2025, pro nákladní o dva roky později. Nejistota je živnou půdou nejrůznějších obav a čas se krátí. I kdyby se všechny podrobnosti návrhu vyjasnily a schválily do konce letošního roku (takový je plán), nemohou šibeniční termín podle pracovníků roztocké firmy stihnout ani výrobci aut, ani zkušebny, jako je ta jejich. „Chci vidět, jak za rok a půl objednáme nové vybavení, vyzkoušíme ho, nakalibrujeme, necháme zkušebnu akreditovat a tak dále. Už teď z toho nespím,“ kroutí hlavou Luboš Trnka, jenž ve firmě působí jako ředitel sekce vlivu vozidel na prostředí.

Takovým obavám lze rozumět, jiné hlasy ale znějí zcela katastroficky. Třeba podle šéfa odborů Škody Auto Jaroslava Povšíka připravovaná norma zdraží výrobu malých aut natolik, že bude znamenat konec vozů, jako jsou modely Scala a Fabia. V boji proti připravované regulaci chce Povšík cestovat do Bruselu a nasadit emoce, aby, jak uvedl v odborářském časopise Škody, „politici v tom vzdáleném sídle odtrženém od běžného lidského života, ve spleti chodeb, vztahů a také korupce, věděli, že si tam pro ně umíme přijít“. Odborářské výhrůžky můžeme brát s rezervou, ale přísnější normu vnímá jako ohrožení automobilového průmyslu také například český premiér Fiala, jenž na nedávné schůzce s italskou premiérkou Meloni vyjádřil obavy „z vážných ekonomických a sociálních dopadů, které mohou ohrozit budoucnost a konkurenceschopnost automobilového průmyslu a dostupnost automobilů pro občany.“

Proti těmto varováním však stojí tábor, dle nějž je Euro 7, značně změkčené oproti původním doporučením expertů, naopak nepřijatelným ústupkem požadavkům automobilové lobby. Kdo je blíže pravdě a jak jednotlivé strany sporu argumentují?