Jménem zákona

Laciný kancelářský nábytek znám i ze svého někdejšího působení ve školství, kvalita toaletního papíru zde na podnikové ubytovně mě však šokovala. Kvůli pohodlí tu nejsem. Jsem tu proto, aby mě přijali k Policii ČR.

Na ubytovně ostatně mnoho času netrávíme. Většinu dne jsme v plenéru. Plníme různé úkoly, ve kterých se snoubí síla a výdrž se znalostmi, postřehem i inteligencí. Trochu mě znervózňuje vyprávění mých o deset patnáct let mladších souputníků, kterak na dnešek trénovali celý rok. Já poslední tři roky trénoval maximálně tak cizelování excelových tabulek. Běh se mi přihodil naposledy na střední a upřímně jsem ho nenáviděl.

Takže běháme a já se za deště dostávám do cíle kdesi ve zlatém středu pelotonu. Dobrý! Následuje triatlon, jehož první disciplína probíhá v tělocvičně a skládá se z klasického arzenálu sadistických tělocvikářů – kliky, sedy lehy, člunkový běh a shyby na hrazdě. Buď se počítají opakování, měří čas, nebo obojí. Druhá část zahrnuje test inteligence, samozřejmě načas. Moje královská disciplína, říkám si. O to víc jsem překvapený, když po krátké době oznámí naše uniformovaná dohlížející, že už jsou první kolegové hotovi. Asi dobrý oddíl, pomyslím si, nezvedám oči a pokračuji. Během několik minut se podobná hláška ozve ještě několikrát. No tohle!? Mně ještě zbývá pět otázek, jak můžu být takový šnek?