Demokracie v Izraeli čelí smrtelnému nebezpečí

Izrael se právě ocitl v nejtěžší krizi, jakou kdy poznal. Ani po atentátu na premiéra Jicchaka Rabina nečelila země tak hmatatelným hrozbám: v listopadu roku 1995 bylo jasné, že nový předseda vlády se ujme úřadu spořádaně a podle práva. Teď je situace jiná. Tři největší extremisté a nacionalisté v izraelském parlamentu – ministr spravedlnosti Jariv Levin, předseda výboru pro ústavu, právo a justici Simcha Rotman a Benjamin Netanjahu, skoro všemocný předseda vlády – se snaží vytvořit nový právní systém, napínají tímto směrem veškerou svou moc, nemají žádné skrupule a chtějí nahradit stávající systém. Ten je prý proti nim zaujatý a nereprezentuje jejich pohled na svět ani hodnoty.

Čistě právně dělají, co dělat smějí: v posledních izraelských volbách loni v listopadu získaly strany, které nyní tvoří vládu, převahu čtyř hlasů ve 120hlavém Knesetu. Spěch a agresivita, s níž jednají, ale nemá v Izraeli srovnání. Jejich cílem není současný systém poupravit, chtějí naprosto změnit DNA izraelského státu.

Pokud autoři takzvané justiční reformy dokážou své záměry dotáhnout do cíle, v praxi zruší vládu práva. Soudnictví bude podřízené Knesetu a vládě a noví soudci budou jmenovaní politiky. Jinými slovy, občané Izraele už nebudou mít zajištěnou ochranu před svévolí režimu. Jestli k tomu dojde, Izrael přestane být demokracií a mohl by se, za jistých podmínek, propadnout do diktatury.

Netanjahu je zapletený do soudních řízení, je obviněn z úplatkářství, podvodu a zpronevěry. Už ukázal, že je ochoten a schopen udělat cokoli, co je v jeho moci, aby změnil právní systém a vyhnul se tak vězení. Kvůli tomu se spojil s těmi nejodpudivějšími mesiáši a násilníky, jaké lze v izraelské společnosti vůbec najít, a jejich představitelům předal klíčová a velmi citlivá vládní místa. Má tento muž vůbec nějaké zábrany?

Netanjahu tvrdí, že vítězství v posledních volbách – vyhrál s převahou 30 000 hlasů – mu dovoluje uskutečnit to, čemu říká „reforma“. Izraelští občané ho ale nezvolili proto, aby jednal takhle drasticky. Jeho změny by v praxi znamenaly, že premiér bude moci udělat jakékoli rozhodnutí, které se mu zlíbí, bez ohledu na přání, zásady nebo prospěch poloviny národa.

Každý Izraelec patří do takové či onaké menšiny. Každý z nás se může stát obětí nějakého zákona, na každého z nás může dopadnout institucionalizovaná diskriminace kvůli pohlaví, rase, víře, náboženství nebo sexuálním preferencím. I proto se stovky tisíc Izraelců každý týden vydávají do ulic a protestují proti tomuto chvatnému převratu. Žádají, aby se tyto protidemokratické zákony okamžitě přestaly projednávat, a chtějí vážnou a férovou debatu o budoucnosti izraelského soudního systému. Když tohle píšu, Netanjahu a jeho lidé odmítli zastavit svůj legislativní parní válec byť jen na sekundu (premiér v průběhu minulého týdne oznámil odložení – nikoli zrušení – projednávání zákonů na tento týden – pozn. red.) a protestující jedou plnou parou vpřed úplně stejně: blokují dálnice, plní náměstí a narušují každodenní chod země. Celý stát uvízl v chaosu, šíří se strach a obavy.

Následující dny rozhodnou o budoucnosti země. Jediná kulka může celé drama přenést na úplně jiné jeviště, kde členové obou táborů vezmou spravedlnost – nebo spíš bezpráví – do svých rukou, a začneme žít v mnohem děsivější realitě, než v jaké žijeme teď. Ale i kdyby se tato noční můra neodehrála, Izrael dostává bolestnou a tragickou lekci o sobě samém.