Cítím se spíš jako dělník

Na promoci na pražské Akademii výtvarných umění loni přišel v kroji. Sochař Radek Mužík (26) se narodil ve valašských Velkých Karlovicích na úpatí Javorníků, rodinná chalupa stojí na samotě u lesa, ve kterém jeho otec celý život pracuje jako dřevorubec. V zimě se k dřevěnici pro sníh ani nedá dostat autem, teď ale už Mužík žije pár let v hlavním městě na Letné a čerstvě získal k dispozici útulný ateliér ve vysočanském prostoru PRÁM, kde pracuje spolu s dalšími mladými talenty. Místo si mezi nimi vysloužil právě svou diplomovou prací v podobě obrovitého stromu, jejž opracoval s pomocí otcovy tradiční teslice.

K umění se dostal přes staršího bratra. V jeho stopách šel na Střední uměleckoprůmyslovou školu do Uherského Hradiště a jako obor si pro sebe vybral kamenosochařství. Následovala pražská akademie, na níž prošel ateliéry Tomáše Hlaviny, Lukáše Rittsteina a nakonec Vojtěcha Míči. Když hledal téma pro závěrečnou práci, nejprve chtěl vytvořit hraničníky, plastické ukazatele vymezující v krajině prostor. Pak si ale na školní zahradě všiml stromu, který tu ležel už několik let. Někdo ho přivezl po kácení v nedalekých Chotkových sadech, několik studentů s ním mělo plány, ale vždycky z nich sešlo. „Už byl ztrouchnivělý a mně se zamlouvalo ho nějakým způsobem zachránit, nebo spíš zvěčnit,“ vzpomíná Mužík.

Vznikla z toho několikametrová plastika Pasinčák, což je na Valašsku lidové pojmenování pro osaměle rostoucí pokroucené stromy. Mužík z toho svého odstranil rozpadající se části, vydlabal ho, vyčistil a vyztužil betonem. Strom v nové podobě může „přežívat“ víceméně navěky. A právě to Mužíka přitahuje. Když má vyjmenovat své sochařské vzory, sahá k dávno mrtvým klasikům, jakým byli Španěl Eduardo Chillida, Francouz Charles Despiau nebo Čech Jan Štursa. „Je to umění, které nestárne, i kdybyste ho poprvé viděli už před pěti tisíci lety. Reagovat tvorbou na současnou dobu je samozřejmě taky důležité. Jenže zatímco aktuální věci po deseti letech ztrácejí na síle, mě zajímají díla z nějakého bezčasí, nebo – jak tomu říct – která fungují pořád,“ uvažuje.