A támhle už je Cherson

Lidé z Blahodatného chtějí vyprávět. Během pár minut se na místní návsi nebo možná malém náměstíčku sejde, seběhne nebo na rozvrzaném kole sjede třicítka obyvatel vesnice. Přilákala je sem návštěva čtyř aut zahraničních novinářů (včetně reportérů Respektu) s vojenským doprovodem. Návštěvy sem moc nejezdí. Vlastně sem zatím kromě občasných vojenských patrol nejezdí nikdo. Teprve před týdnem se odsud při ústupu z nedalekého Chersonu stáhla ruská armáda a právě zkušenost s ní přiměla místní vyběhnout na veřejné prostranství v touze podělit se s hosty o dosud nahlas nevyslovené zážitky a pocity.

Dva kilometry štěstí

Cesta do Blahodatného začíná na konci půlmilionového Mykolajivu, největšího města na řece Jižní Bug, vlévající se o pár desítek kilometrů odsud do Černého moře. K městským hranicím se může dostat kdokoli bez vojenského povolení, Mikolajiv nikdy nepadl do ruských rukou, ale dál už to jde jen s vojenským doprovodem. Normálně by se odsud cestovalo velmi rychle po čtyřproudé silnici směrem na šedesát kilometrů vzdálený Cherson, kousek od něhož Blahodatne leží.

Dnes je ovšem silnice sjízdná vždy jen ve dvou pruzích kvůli opravám děr a kráterů po těžkých bojích mezi Ukrajinci a Rusy, provoz je proto regulovaný a hodně střídmý. Většinou tu jezdí vojenské vozy s ukrajinskou vlajkou na tyči (aby byly dobře k rozeznání), někdy…