Nasednout na draka

Před pár týdny by mě ani ve snu nenapadlo, že by mě mohla lákat představa létání na drakovi. Proletět se nadzvukovou stíhačkou – ano, prosím, ale na drakovi? A nebylo to jen tím, že nic takového nelze reálně podniknout. Na dracích se létalo v televizní Hře o trůny, jenže ta mě v dobách své největší slávy zcela minula. Částečně za to mohla moje vlastní, trochu snobská nechuť následovat rostoucí masy diváků, které mimořádně populární seriál z dílny americké stanice HBO vysílaný mezi lety 2011–2019 nakumuloval.

K Rodu draka, který zachycuje dění ve fiktivním Západozemí zhruba dvě stě let před událostmi Hry o trůny, jsem tedy přistupovala zcela nezasažena bohatým světem, jejž vybudoval americký spisovatel George R. R. Martin (hodně prostředních jmen je zjevně podmínkou pro dobrého tvůrce fantasy), ale ani hořkým zklamáním, které tolik fanoušků série pociťovalo nad závěrečnými sezonami televizního zpracování.

Nový seriál mě nalákal ústředním motivem, pro který Martin čerpal inspiraci v anglickém středověku a který v různých obdobách a intenzitě řešíme dodnes – co se stane, když se žena ocitne v mocenské pozici. Spor o právo královy dcery Matyldy usednout na trůn vedl k občanské válce v Anglii 12. století, spor o nástupnictví princezny Rhaenyry směřuje ke konfliktu také v Rodu draka, přičemž sázky zvyšuje fakt, že v téhle válce bojují draci, kteří fungují jako zbraně hromadného ničení. Proti dědičce trůnu zde navíc nestojí jen muži, kteří…