Se členkou českého předsednického týmu v Bruselu Lucií Šestákovou o tom, co obnáší evropské vyjednávání, čím je život v mezinárodním prostředí přitažlivý a jakou síť si kolem sebe musela coby svobodná matka vytvořit, aby mohla dělat, co chtěla
Občas, když v Bruselu stojí někde hlouček českých diplomatů, zazní věta: „Kde máme Mertense?“ A kolegové se přitom shánějí po vás. Co to je Mertens?
Mertens je označení mojí pozice. Jmenoval se tak první zástupce velvyslance pro Coreper I, což je sbor, který řeší většinou záležitosti související s vnitřním trhem Evropské unie. Skupina těchto zástupců vznikla v roce 1993 na návrh Belgičanů a jako první jí předsedal Belgičan Vincent Mertens. A od té doby se neformálně říká Mertens každému z těch sedmadvaceti zástupců. Podobně třeba zástupkyni naší stálé představitelky v Coreperu II – což je skupina velvyslanců řešících političtější otázky – se v unijní hantýrce říká Antici podle Itala Paola Anticiho, který ji vedl jako první v sedmdesátých letech.
A co přesně dělá Mertens Šestáková?
Spolu s ostatními Mertensy připravujeme agendu Coreperu I, obsahově i časově. Říkáme, jestli je to které téma už zralé na to, abychom ho dali na program a posunuli se dál ve vyjednávání v sedmadvaceti. Když nějaký návrh unijní legislativy přechází z pracovní úrovně k nám na Coreper I, musím být o krok napřed. Musím vědět, jaké jsou v něm problematické body, a předat to našemu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu