Když se pětačtyřicetiletá estonská premiérka Kaja Kallas ujímala před rokem a půl vlády, světová média to sotva zaznamenala. Dnes je její obraz přesně opačný: politička jedenačtvrtmilionového státu na východní periferii Evropské unie s 320kilometrovou hranicí s Ruskem je jednou z nejviditelnějších tváří starého kontinentu. Její jméno bylo od letošního února do dubna citováno v mezinárodním tisku podle statistiky 11 560krát. V téhle době totiž Kallas nastoupila na cestu, z níž dosud neuhnula: její vláda poslala masivní vojenskou pomoc Ruskem napadené Ukrajině, Kallas odmítla vést s Moskvou jakýkoli dialog a zároveň vystoupila se sérií hodnotově zaměřených projevů v evropských institucích, v nichž Evropany vyzvala k semknutí se za těžce zkoušenou zemí. Kvůli tomu se o ní mluví jako o současné nejodvážnější evropské vůdkyni, ženě, jež burcuje Unii k jasnému postoji proti agresivnímu režimu Vladimira Putina. Nejzajímavější není ani tak to, že to Kallas dělá, ale jak. V tom může sloužit jako inspirace pro další.
Nesmí vyhrát
Premiérce Kallas nepochybně pomáhá, že ve své politice může čerpat z rodinné historie. Její babička byla se svou teprve půlroční dcerkou – premiérčinou matkou – poslána před třiasedmdesáti lety v rámci stalinského teroru na souostroví ruských koncentračních táborů. Šly tam společně s dalšími 90 tisíci Pobalťany označené za tzv. antisovětský živel; její matka se ve svých deseti letech vrátila v zuboženém stavu.
Když ruská armáda…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
