Z hlavního města Chartúmu do Port Súdánu jedeme více než 900 kilometrů a v průběhu 13 hodin cesty se třetí největší země Afriky mění před očima. Auta metropole na silnicích nahrazují velbloudi, čerpací stanice neexistují a podél cesty postávají kluci s kanystry a naftou dovezenou zdaleka. Na silnici jsou zbytky barikád, které se objeví pokaždé, když příslušníci některého z kmenů chtějí dát najevo svůj odpor vůči centrální vládě. A to je často, takže nejrůznější sutiny či betonové zátarasy jsou k vidění v pravidelných rozestupech. Za tmy přijíždíme do něčeho, co před lety mohlo být docela slušným hotelem, po ránu nás nicméně desítky ptáků poletujících za okny po stromech společně s nespočtem much rozptylují natolik, že na nás tíseň chátrajícího ubytování nedoléhá.
Přístavní město založili roku 1905 Britové a jeho ráz určují příslušníci kmene Beja, kteří při pobřeží Rudého moře žijí. Nejlépe lze do jejich života nahlédnout na tržnici, kde kolem stánků posedávají muži ve sněhově bílých galábíjích. Září zdálky, na jejich oblečení není ani známka všudypřítomného prachu, špinavá galábíje je nepřijatelná. U pasu se jim houpou tradiční jambie, dýky s krátkou zahnutou čepelí, které jsou symbolem každého muže staršího 14 let, a vedle nich jsou zaparkováni velbloudi s bohatě zdobenými sedly – velbloud je stejným symbolem jako u nás auto, takže povalující se přežvýkavci vlastně demonstrují sociální status svého majitele.
Vydáváme se objevovat podmořský život. Prostředníkem na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu