Tohle je teprve začátek

Demonstrace na Václavském náměstí, které na počátku září zaplnili lidé požadující demisi vlády, zaskočila svojí velikostí nejen politiky, ale i zkušené pozorovatele nálad zdejší společnosti. Ti sice už během léta upozorňovali, že strach z prudce rostoucích cen energií může přivést do ulic protestující, nicméně 70 tisíc lidí v centru Prahy překvapilo i je. „Já jsem před tím varoval. Že se sejde tolik lidí, to jsem ale nečekal,“ potvrzuje politolog Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se specializuje na radikální politická uskupení.

Akci zvanou Česká republika na 1. místě svolala pestrá směsice radikálních politických hnutí a aktivistů, mezi nimiž nechyběli dezinformátoři známí z doby covidu, šiřitelé spikleneckých teorií, pravicoví extremisté, komunisté či proruští aktivisté. Premiér Petr Fiala proto demonstraci okomentoval slovy, že šlo o akci svolanou „silami, které se hlásí k proruské orientaci, mají blízko k extremistům a jsou proti zájmům ČR“. Je ale plné Václavské náměstí v době existenční nejistoty možné odbýt jen jako sraz proruských radikálů? Politolog Charvát před takovou interpretací varuje.

„Na mítinky podobných okrajových skupin dosud chodily stovky, maximálně tisíce lidí, tady jich byly desetitisíce,“ říká. Je tedy jisté, že na Václavské náměstí nepřišli jen skalní příznivci Ruska, ale také lidé, kteří mají obavy z blížící se zimy. S Fialovým hodnocením organizátorů jako proruských aktivistů Charvát souhlasí, zároveň připomíná, že o názorech 70 tisíců lidí, kteří na demonstraci přišli, toho moc nevíme. Vysoká účast na demonstraci organizované radikály je podle něj daná i tím, že v Česku chybí levicová opozice – a tak „nešťastné a vystrašené lidi obhospodařuje jen tahle skvadra“.

I rozhovory s účastníky protestů, které Respekt pořídil, potvrzují, že se nejednalo pouze o skalní proruské radikály. Vítězná atmosféra mezi organizátory demonstrace každopádně naznačuje, že se vzrůstající energetickou nervozitou nemusí být plné Václavské náměstí koncem, ale spíše začátkem horkého podzimu.

Nebylo na výběr

Jedním z lidí, kteří přišli na Václavské náměstí protestovat proti Fialově vládě, byl i mladý středoškolský učitel Dominik. Štíhlý třicátník, který přichází na schůzku do pražské kavárny, si nepřeje v článku uvést příjmení kvůli možným problémům v práci. A hned zdůrazňuje, že ho na demonstraci nepřivedlo souznění s řečníky na pódiu, ale špatná finanční situace – a snaha dotlačit vládu k tomu, aby lidem jako on pomohla.

„Sedm let učím na střední škole a za tu dobu jsem se letos poprvé dostal do situace, kdy mám na účtu nula korun. Výplata přijde 15. září a já už nemám žádné peníze,“ říká. A vypočítává, že polovinu platu vydá za nájemné v pražském dvoupokojovém bytě, energie a služby. I tak se mu vždy podařilo něco uspořit, ale v posledním roce mu veškeré peníze pohltila inflace – výrazně pociťuje zdražení potravin, služeb a pohonných hmot. Elektřinu a plyn mu dodavatel zatím výrazně nezdražil, pokud by se jejich cena zvedla několikanásobně, což avizují experti, dostal by se už do těžko řešitelné situace. „Pokud se zaměstnaní pracující lidé ocitají na pokraji chudoby, musíme vyvinout tlak na vládu, aby situaci začala řešit,“ opakuje.

O protestu se dozvěděl z Facebooku a do středu města se vypravil s kamarádem. Na demonstraci prý nevydržel po celou dobu a přílišnou pozornost nevěnoval ani projevům řečníků, spíše se procházel mezi shromážděnými a nasával atmosféru. „Šlo mi o to fyzickou přítomností podpořit celkové množství lidí a tím vytvořit tlak na vládu,“ říká znovu. O tom, kdo demonstraci svolává, měl prý spíše hrubou představu a seznam řečníků si jen prolétnul:  „Viděl jsem, že tam jsou i nějací akademici, třeba děkan VŠE, takže nějakou kredibilitu to mělo.“

Zároveň si uvědomoval, že velkou část řečníků tvořili aktivisté spojení s extrémně pravicovou nebo dezinformační scénou. Sám se přitom označuje za levicově smýšlejícího člověka, který má nejblíže k ČSSD a KSČM. „Mrzí mě, že levicové strany vypadly z parlamentu. Mnohem raději bych šel na demonstraci svolanou odbory. Ale tu demonstraci prostě nikdo jiný nesvolal. Bohužel tu není levice, která by reprezentovala masu lidí, kteří pracují čím dál víc, ale mají se čím dál hůř,“ popisuje motivaci. V souvislosti s tím dodává, že byl překvapen složením účastníků demonstrace: místo radikálů z demonstrace během covidu prý kolem sebe viděl „normální lidi, žádné holohlavé chuligány“.

Ale co pak říká na to, že jedním z deseti požadavků organizátorů demonstrace je „ukončení plánovaného ředění národa“ přistěhovalci z Ukrajiny – což je fráze jako z nacistického slovníku? „To opravdu zavání konspirací. Nic takového jsem neslyšel, což ale neznamená, že to tam nezaznělo,“ konstatuje. Zároveň prý má pochopení i pro strach lidí z příchodu velkého množství lidí z cizí země a vyjádření těchto obav „možná bylo jen nevhodně formulováno“. Když přijde řeč na válku na Ukrajině, Dominik říká, že není proruský a rozhodně nepodporuje režim Vladimira Putina, ale ani konflikt nevidí jako „souboj dobra se zlem“ – což je ostatně postoj, který zastává i část západní levice.

Současná situace je podle něj složitá a úkolem politiků je ji vyřešit a zajistit lidem dostupné ceny energií. „Česká vláda je v podpoře Ukrajiny jedna z prvních v rámci Evropy. Ale přece nemůže obětovat dolní část společenských vrstev jen proto, aby se stavěla zaslepeně na ukrajinskou stranu,“ myslí si. Řešením by podle něj měl být kompromis, ve kterém musejí obě strany slevit z nároků. Je úkolem politiků ho najít – a on se účastní demonstrací, aby je k tomu dotlačil. Chystá se proto i na další akce, v dohledné době hlavně na demonstraci odborového předáka a prezidentského kandidáta Josefa Středuly, která se uskuteční 9. října.

Komunista mi vadil

Ivan Sochor, který v první zářijovou sobotu také přišel na Václavské náměstí, má mnohem blíž k představě jasného podporovatele antisystémových či radikálních sil. Čtyřicátník, který pracuje jako recepční pražské galerie, od jara 2020 pravidelně pořádal protestní akce proti covidovým opatřením, k mnoha řečníkům na pódiu Václavského náměstí měl tedy blízko. Tentokrát ale na demonstraci vyrazil jako „jeden z davu“, aby vyjádřil nesouhlas s reakcí vlády na energetickou krizi, a také proto, aby se o řešeních energetické krize dozvěděl víc.

Sám má s účty za energie zatím vystaráno, cenu si před téměř pěti lety nechal zafixovat a smlouva mu vyprší v březnu 2023: „A budu přemýšlet, co dál. To mě na demonstraci zajímalo; co bude dál. Někteří říkají, že se mají ceny zastropovat, jiní že ne. Já tomu ale nerozumím, tak poslouchám, co říkají odborníci,“ vysvětluje o pár dní později na dvorku Národní galerie ve Schwarzenberském paláci, kde pracuje.

Demonstraci přitom s odstupem hodnotí s tím, že „je mu smutno“. Zpočátku mu připadalo, že je dobře připravená a organizovaná, první chvíle dokonce vypadaly euforicky. Smutek začal ve chvíli, kdy si uvědomil, že sedmdesátitisícový dav nedokáže táhnout „za jeden provaz“. „Ti lidé se tam měli sejít za jednou společnou věcí – jít něco změnit,“ říká.

Tím myslí, že paleta řečníků (a s nimi i paleta stran a názorů) byla široká a každý z účastníků si tak logicky musel vyslechnout někoho, kdo mu není po chuti. Jemu vadil Josef Skála, který v rámci své strany patří ke stalinskému, konzervativnímu křídlu KSČM. Říká, že komunisté mu vyvraždili rodinu a jemu samotnému působili komplikace s možností vycestovat. Ani účast komunistického kandidáta pro něj však není důvodem na demonstraci nejít; je prý na pořadateli, koho pozve.

„Je to o lidech, kteří stojí pod pódiem,“ vysvětluje. Na Facebooku si po demonstraci přečetl komentář paní, která byla ráda, že se rozhodla nejít, protože se ukázala jako proruská. „To je špatně. Lidé se takhle nesjednotí. Národ je rozdělený. Ne do dvou, ale do více skupin. Tomu vadí ten řečník, tomu jiný, tomu zase organizátor, že dluží peníze,“ říká s odkazem na zjištění investigativních novinářů ze serveru Aktuálně.cz, že svolavatel akce Ladislav Vrabel čelí exekucím, má milionové dluhy a příspěvky od přispěvatelů skončily na účtu jeho manželky. „To bych dal na stranu. Jdeme všichni za společnou věc, táhneme za jeden provaz.“

Co konkrétně je ona společná věc, už ale není příliš jasné. Sochor říká, že se na demonstraci šel jako občan informovat o receptech na energetickou krizi, přitom tlumočí cíle organizátorů, na jejichž konci by měla být demise vlády Petra Fialy a úřednická vláda s odborníky. Ta by se mu líbila, ale ví, že „v současné době je to velmi složité“.

Zároveň se mu nelíbí označení demonstrace jako proruské. Sám je, jak říká, nevyhraněný: není ani s Ruskem, ani s Ukrajinou. Nelíbí se mu, že Česko na Ukrajinu posílá zbraně s obavami, aby se naše armádní zdroje neztenčily. Ekonomickým sankcím vůči Rusku zase podle svých slov nerozumí natolik, aby dovedl zhodnotit, zda mohou dostat Rusko do kolen: „Invaze se stát neměla. Všechny tyhle velké průšvihy se mají řešit diplomacií. Ne armádou a vpádem do cizí země.“

Koho Ivan Sochor volil v minulých volbách, neříká. Ale nebyl to nikdo z minulé vlády a „rozhodně“ ne nikdo ze současné pětikoalice. Z řečníků se mu nicméně nejvíce zamlouvalo vystoupení právníka Jindřicha Rajchla – předsedy čerstvě založeného hnutí PRO. „Na další demonstrace určitě přijdu,“ plánuje.

Odpor k EU a NATO

Demonstrací proti politice vlády se přitom v Česku během podzimu chystá hned několik. Největší očekávání jsou spojená s příští akcí skupiny, která stála za nečekaně mohutným mítinkem na Václavském náměstí – a která po úspěchu věří, že na příští sraz naplánovaný na 28. září dorazí ještě více lidí.

Ideově charakterizovat tuto skupinu není jednoduché. Na Václavském náměstí vystoupili lidé z KSČM, SPD, Svobodných, Trikolory, na pódiu se zároveň objevili lidé spjatí s odporem proti pandemickým opatřením vlády za covidu, jako třeba Jana Zwyrtek Hamplová, Jindřich Rajchl z nové strany PRO nebo Lubomír Volný.

Podle již citovaného Jana Charváta podporovatele demonstrace spojuje protizápadní, antiliberální, konzervativní, autoritářský pohled na svět, jehož součástí je odpor k EU či NATO. „Nemusí to být vyloženě proruský pohled, ale vzhledem k tomu, že Rusko je protipólem toho západního liberálního pohledu, řada z nich k němu tíhne,“ popisuje. Demonstrace podle něj byla mimořádná právě tím, že se nesourodé subjekty sjednotily na jednom pódiu.

„Dosud byly roztříštěné, protože cílí na stejné voliče, a tak si konkurují,“ souhlasí analytik Roman Máca z think tanku Evropské hodnoty, který sleduje českou dezinformační scénu. Jednotícími postavami, které dostaly skupinu dohromady na jedno pódium, byla dvojice organizátorů: zmiňovaný Ladislav Vrabel a Jiří Havel.

Vrabel je podle Mácy na antisystémové, protestní scéně relativně dlouho známou postavou – upozornil na sebe už během migrační krize kolem roku 2015, později protestoval proti covidu a nyní se přeorientoval na protesty proti válce na Ukrajině. Havel se zviditelnil až během pandemie, kdy lidem radil, aby covid „léčili“ pitím čisticího prostředku na bázi sava. Podle Mácy dokázali přivést dohromady řečníky, kteří jindy přilákají maximálně tisíce lidí. Zároveň i on dodává, že řada lidí přišla ze zvědavosti nebo prostě proto, že mají obavy z budoucnosti.

Vrabel ani Havel na žádost Respektu o rozhovor nereagovali, představu o jejich názorech ale nabídnou několikahodinová videa, během nichž mluví ke svým fanouškům na sociálních sítích. Během nahrávky zveřejněné na Facebooku dva dny po demonstraci Vrabel říká, že rozhodně není proruský, zároveň tvrdí, že by Česko mělo přestat dodávat zbraně na Ukrajinu, vláda by se měla v Moskvě omluvit Putinovi a poprosit ho o obnovení dodávek plynu.

Vycházející hvězda

Na demonstraci se objevily i relativně nové tváře – velmi výraznou postavou byl v tomto ohledu jmenovaný Jindřich Rajchl. „Jestliže Lubomír Volný je spíše odcházející postavou scény, vycházející hvězdou je Rajchl,“ říká Máca. Právník, který působil ve fotbalovém svazu a poté v sázkařském byznysu, na sebe upozornil během covidu, kdy vystupoval proti pandemickým omezením a napadal jejich legálnost. Až donedávna byl členem hnutí Trikolora, v lednu ho opustil a v červnu založil vlastní stranu PRO, za kterou nyní kandiduje do Senátu celkem sedm kandidátů.

Teď obráží Česko, aby podpořil své senátorské i komunální kandidáty. Sám se o funkci v zářijových volbách neuchází, aby měl více času na propagaci kolegů. K odchodu z Trikolory ho prý vedlo směřování strany. „Vadil mi posun k extremismu. Já jsem člověk, který chce budovat občanskou stranu zdravého rozumu, nikoli stranu extremistickou. Inteligence, argumentace, nikoli strana populistických výkřiků,“ říká.

Na námitku ohledně extremistických či populistických vystupujících řečníků na demonstraci reaguje podobně jako citovaní demonstranti, byť byl v roli řečníka. „Já na tu demonstraci nešel kvůli lidem, kteří se mnou byli na pódiu, ale kvůli lidem pod pódiem,“ prohlašuje s tím, že „v tuhle chvíli je potřeba zachránit zemi před ekonomickým kolapsem“. Proto překonal i svou „silně antikomunistickou výchovu“ nebo překousl jeden z návrhů organizátorů na zastavení „plánovaného ředění národa“, se kterým se nemůže ztotožnit.

S hlavním požadavkem demonstrantů ze zaplněného Václavského náměstí, tedy s požadavkem na demisi Petra Fialy, se naopak plně ztotožňuje: kabinet podle něj do podzimu vstupuje nepřipravený a jeho směřování k energetickému odstřižení od Ruska dnes není možné, byť snaha o postupné odstřižení musí nastat. „Je třeba postupovat jako Maďarsko nebo Německo, to znamená uzavřít s Ruskem smlouvu na dodávky plynu a dovézt sem plyn za rozumnou cenu,“ nabízí řešení.

Snadný terč

O uplynulém víkendu Rajchl pořádal demonstraci na Staroměstském náměstí a minulý pátek představoval jako řečníky epidemiologa Jiřího Berana, právníka Ondřeje Dostála nebo bývalého uměleckého šéfa baletu Národního divadla Petra Zusku. S těmito jmény už podle něj nepůjde demonstraci odbýt jako proruskou. Tak by měly pokračovat i další akce – a raději na ně pro vyšší princip nezvat nejkontroverznější řečníky. „Jinak se stáváme snadným terčem a poselství, proč lidé přišli, zaniká kvůli tomu, kdo mluvil na pódiu a co říkal,“ vysvětluje svou taktiku.

To jen prokazuje, že radikální scéna se pod vlivem současné situace mění, cítí příležitost a nechce ji zaplašit. Podle politologa Charváta je zjevné, že velká část řečníků přítomných na demonstraci vždy přizpůsobí program na míru aktuální krizi a v ní bude šířit polopravdy, jednoduchá řešení a dezinformace. „Je to ekosystém, který se formuje od let 2014 a 2015 spolu s migrační krizí. A od té doby tu s námi zůstal,“ popisuje politolog. Po odeznění migrační krize se část těchto kruhů transformovala na šíření dezinformací o úpadku Západu, později o covidu a nyní se soustředí na válku na Ukrajině a strach lidí z poklesu životní úrovně.

Konkrétně Rajchlovi navíc nahrává jeho již zmiňovaná neokoukanost. „Je zřetelné, že lidé oslovovaní tímto druhem řečníků chtějí stále nové vzruchy, a tedy stále nové lidi. Když je někdo na té scéně už dlouho, přestane být zajímavý. V tomhle směru má výhodu pan Rajchl, protože je nový a neokoukaný a na scéně může zazářit, zatímco Lubomír Volný půjde dolů,“ prorokuje Charvát.

Naopak nedokáže zcela odpovědět na „fialovskou“ otázku, která se nabízí při pohledu na směsici řečníků z různých extrémních koutů politického spektra, kteří se během demonstrace vystřídali na pódiu: Zda jsou tyto figury skutečně napojené na ruskou propagandu či jsou takříkajíc přímo na výplatnicích Kremlu, nebo zda tu hlásají „autentický postoj“ ovlivněný různými zdroji informací včetně těch prokremelských – či jestli se jedná o politické obchodníky se strachem, kteří se vždy vynoří v případě jakékoli krize ve snaze vydělat peníze od svých následovatelů. „Samotného by mě zajímalo, zda se třeba za pár let dozvíme, zda někteří byli placení z Ruska. Dnes to jistě nevíme,“ říká jen.

Pro vládu každopádně nedávná demonstrace nese jasné poselství. Pokud na rostoucí strach obyvatel z pádu do chudoby nedokáže zareagovat, podobných demonstrací bude přibývat. Ukazuje se totiž, že dosud neslučitelné a navzájem si konkurující síly dokážou s velkou příležitostí zapomenout na své neshody v mnoha otázkách a sjednotit se na tématu existenční nouze. A stejně to platí pro jejich publikum, které se navíc může postupně skutečně radikalizovat ve svých politických názorech, byť na začátku byl jen strach.

Vláda může tyto nálady tlumit, když bude přijímat opatření zmírňující dopady růstu cen na život lidí. Zároveň je pravděpodobné, že vysoké ceny hned tak nezmizí a Česko čekají také komunální, senátní a prezidentské volby, což bude agresivním útokům na politiku současné vlády nahrávat. Rajchl na nejistotu sází a plánuje to jasně: situace s drahými energiemi se v následujících týdnech vyhrotí natolik, že se krize s energiemi dotkne celé společnosti, ač „si to drtivá většina lidí pořád neuvědomuje“. Z mediálních výstupů ministra Pavla Blažka a hejtmana Martina Kuby (oba ODS) je už podle něj jasné, že svého předsedu hodili přes palubu. „Zaplněný Václavák je první kapka. Nespokojenost bude růst každý den a vláda nevydrží do Vánoc.“