Poslední den dovolené v italských Benátkách mě přepadla bolest hlavy, žaludek na vodě a horečka, sotva jsem lezla. Do Benátek jsem vzala osmiletou neteř, chtěla vidět město, kde místo silnic teče voda, a večer jsme měly odlétat domů.
Lékárna byla kousek. Došla jsem tam krok sun krok a žádala něco na chřipku, aby se mi ulevilo a mohla jsem se přesunout domů, a taky možná pro jistotu… Ani jsem to nedořekla a lékárnice mi strkala do ruky test na covid. „Vás by si na letišti vytáhli, na vás je vidět, že hoříte, udělejte si to raději hned,“ říkala a couvala do odstupu. V Itálii je trauma ze začátku covidové epidemie a ze spousty mrtvých, které přinesla, stále živé, v uzavřených prostorách se tu nosí roušky, ale i tak lékárnice bezděčně při couvání přidala gesto rukou, jako by mě od sebe chtěla odehnat – kšá kšá.
V bytě jsem na chřipku čekala marně, test ukázal dvě čárky. Telefonát bratrovi, že musím zůstat a že je nutné přiletět pro dcerku. Telefonát do spořitelny, kde jsem cestovně připojištěná, co mám dělat. Dostala jsem číslo na asistenční službu v Česku a dozvěděla se, že se o mě postarají, najdou nějaký covid hotel v okolí a odvezou mě do něj, pobyt a jídlo v něm třikrát denně zdarma, po sedmidenní izolaci, pokud budu negativní, mi pořídí letenku. Převoz do hotelu že zvládnou i s dítětem, ale bylo by lepší to udělat, až holčičku u sebe mít nebudu. S tím jsem souhlasila, nechtěla jsem odvézt zdravé dítě do nějaké ubytovny, kde se shromáždili nakažení lidé z celého světa…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
