Být lepší než Babiš a Schillerová

Osazenstvo parlamentu si vybralo svoji práci dobrovolně a je za ni celkem slušně placeno. Přesto existují momenty, kdy má člověk chuť poslance a poslankyně politovat. Třeba když v 5.35 ráno poslouchají v rámci rozpravy o programovém prohlášení vlády projev delegáta za ANO a specialisty na zemědělskou politiku Davida Pražáka. Ten se během své čtvrthodinové řeči rozhodl číst dopis vedení jakéhosi zemědělského podniku, kde nevynechal ani pasáže, jak sestavují osevní postupy a proč se dává do půdy hnůj. Když Pražák dopis přečetl, rozhodl se vládě vytknout, že ve svém programu slibuje větší využívání organických hnojiv. „Kde je ale vezmete?“ ptal se Pražák naléhavě do značně ospalého sálu. Odpověď nedostal, ministr zemědělství i jeho kolegové z nové exekutivy byli patrně rádi, že se vůbec udrží na židli.

Rozprava před hlasováním o důvěře kabinetu Petra Fialy trvala rekordně dlouhou dobu – 22 hodin oproti 16 v roce 2018 –, a nejen délkou je svým způsobem historická. Po vládě Andreje Babiše Česko uhnulo z nebezpečné trajektorie orbánovského typu a vrátilo se k nepopulistické vládě podobné těm západoevropským. Některé benefity se dostavily okamžitě – především ustoupil do pozadí problém Babišova střetu zájmů, jeho minulosti spojené s StB nebo břemeno v podobě trestního stíhání za dotační podvod.

Přestože právě o to se v říjnových volbách hodně hrálo, pouze s potěšením z Babišova odchodu si Česko dlouho nevystačí. Nelehká doba, kterou teď republika zažívá, klade na Fialovu…