Když není na jídlo

„Nejhorší jsou kolotoče. Když je zahlédnu, utíkám co nejrychleji pryč,“ říká tmavovlasá třicátnice Petra a přítomnému novináři chvilku trvá, než obsah té zvláštní věty pochopí. Nejde o žádný jinotaj – přítomnost kolotočů prostě značí, že je někde nablízku pouť, a když má člověk děti, pouť znamená pořádný průvan v peněžence. Jízda na kolotoči stojí nejméně padesátikorunu, stejně tak vstupenka na strašidelný hrad nebo na autodrom, a to ani nemluvíme o cukrové vatě nebo o perníku. Když má člověk tři školou povinné děti jako paní Petra, může na pouti za krátkou chvíli nechat několik stovek a představa takhle rychle „jen tak“ utracených peněz nahání Petře hrůzu. Je totiž na své tři děti sama a s 21tisícovým platem kuchařky v jídelně v Karlových Varech a nevysokými alimenty od bývalého manžela vyjde opravdu jen stěží. Pouť není zdaleka to jediné, co sobě a svým dětem odpírá, a rozhodně nejde o tu nejbolestivější položku na seznamu.

Petřino nedobrovolné uskrovnění přišlo před třemi lety, kdy se rozvedla s manželem. Přesně podle známého osudu osamělých matek se její příjmy i po získání alimentů zásadně ztenčily, zatímco měsíční náklady vystřelily vzhůru. Po zaplacení nájemného a složenek teď Petře zbude celkem asi deset tisíc na zaplacení stravy a měsíčního provozu pro ni samotnou a tři děti ve věkovém rozmezí sedm až třináct let. První rok v nové, chudší realitě matky-samoživitelky Petra ještě zkoušela platit dětem kroužky, protože na fotbal, flétnu, zpěv a plavání chodily moc rády, předloni je ale musela s těžkým srdcem ukončit. „Prostě jsem to už neutáhla,“ říká a klopí při tom oči. Sama v té době přestala chodit ke kadeřníkovi a na jógu, kávu si dává už jen v práci, kde je zadarmo. Ve výběru potravin se důsledně řídí tím, co je nejlevnější. „Dřív jsem koukala na podíl masa v salámu, dneska už vidím jenom cenu a je mi jedno, že je to z odřezků,“ říká. Synovi, který potřebuje na atopický ekzém speciální olej za pětistovku, ho může koupit vždy jen tehdy, když se v lékárně objeví v akci za poloviční cenu.

Za poslední tři roky si Petra postupně vytvořila systém, jak navzdory nízkým příjmům balancovat na hraně relativně důstojného přežití. Důležitou součástí její strategie jsou návštěvy centra Nádech, kde ji v poslední dubnovou středu potkal i autor tohoto článku. Jde o dobročinný spolek sídlící v Dalovicích na okraji Karlových Varů, který samoživitelkám s nízkými příjmy nabízí bezplatnou materiální pomoc. Jednou měsíčně tu dostanou tašku s moukou, olejem, těstovinami a dalšími základními potravinami, k tomu drogistické zboží a můžou si tu vzít taky použité oblečení i hračky pro děti. Petra říká, že jí zpočátku bylo trapné prosit tu o jídlo, „tak špatně na tom přece ještě nejsem,“ říkala si, ale časem se to naučila. Přesto má ale v posledních měsících pocit, že veškeré její snažení a uskromňování už nestačí a že životní úroveň její rodiny dál nezadržitelně klesá. Může za to rekordní zdražování, jehož konec je i vzhledem k pokračující válce na Ukrajině v nedohlednu. Ceny potravin, dopravy, energií i bydlení vyletěly nahoru místy o desítky procent. Ekonomové i sociologové upozorňují, že zdražování bude pokračovat a pádem do chudoby je ohrožena až třetina české populace. Lidem, kteří byli chudí už před obří vlnou zdražování, pak hrozí, že se teď propadnou ještě hlouběji. Návštěva Karlovarska ukazuje, jak takové propadnutí vypadá a jaká rizika s sebou přináší.

Takhle žiju

„Je to šílené, už fakt nevím, kde mám ušetřit, všechno je pořád dražší,“ říká Petra bezradně, když vyjmenovává počet věcí, které v uplynulých týdnech skokově zdražily. Nájem šel na konci loňského roku nahoru o tisícovku, dodavatel plynu a elektřiny letos v únoru zvedl měsíční zálohy ze 700 na 1500, cena měsíční jízdenky na autobus do školy pro dceru v dubnu vyletěla ze 600 na 1200 korun. „Kdyby mi táta občas nepomohl a nekoupil nákup, tak bych už padla na hubu. Asi si budu muset najít k současné práci v kuchyni ještě další brigádu. Ale jak to zvládnu, to netuším, už teď vůbec nestíhám,“ popisuje svoji situaci Petra.

Ve skladu centra Nádech je ve středečním dopoledni několik dalších maminek, které jsou na tom podobně: Mají nízký příjem, děsí je růst cen a jejich největší obavou je, že někde „uklouznou“, bude jim chybět na složenky a celá jejich křehká existence se rozsype jako dům z karet. Rána přitom může přijít nečekaně a odkudkoli – Petra už jednou ztratila práci během covidu, teď zase žene ceny nahoru válka na Ukrajině. „Dneska jsem četla, že Rusko vypnulo plyn Polsku, to zase cena poroste, děsím se, co přijde dál,“ říká. Další maminka se přidává s obavou, že desítky tisíc Ukrajinek v Česku budou brát nekvalifikovanou práci, která v chudém kraji často živí právě matky samoživitelky.