Mistr před zrcadlem

Masné krámy byly postaveny v roce 1392. Až do poloviny minulého století sloužil tento cenný plzeňský komplex svému původnímu účelu, tedy jako prodejní místo pro masné výrobky, kterému se spíš než krámy říkalo tržnice. Nyní v nich má svůj hlavní výstavní prostor Západočeská galerie. Slovo krámy přitom naskočí v hlavě leckterému návštěvníkovi, který sem zavítá na výstavu Michala Cihláře Zátiší s hozenou rukavicí.

Jednašedesátiletý výtvarník názvem vybízí diváky k interakci. Autor proslulý filigránskou tvorbou tradičních, nepočítaně hodin vznikajících linorytů v galerii prezentuje (kurátorkou je Petra Kočová) na dvě stovky grafik s tématem zátiší a jako by říkal: Podívejte se, jaké krámy se mi válely po stole a v jaké umění jsem je dokázal proměnit – líbí se vám to? Na otázku rytíře české výtvarné scény lze odpovědět jednoduše. Ano, v tomto souboji s umělou hmotou Michal Cihlář opět zvítězil. Odpověď můžeme ovšem ještě trochu rozvést.

Nepochopitelná pracnost

Cihlář je neodmyslitelně spojen například s vizuální identitou pražské zoo. Dnes už sice zahrada používá jinou propagaci, leckdo bude mít ale stále v paměti profil koně Převalského, který Cihlář na konci devadesátých let navrhl jako její logo. I s nezbytnými stopami po rydlech, jež prozrazovaly, že šlo právě o linoryt.

Experimentovat se svou typickou technikou začal v roce 1980. Tehdy uviděl na výstavě sochaře Jana Štursy jeho méně známé práce, jimiž byly černobílé linoryty. První Cihlářův pochází…