Ti, kteří dovedou lítat
Na návštěvě ateliéru, kde se výjimeční lidé soustředí na radostnou tvorbu
Ladislav Svoboda je tak jako vždy, když sem přijde, velmi soustředěný. Sedí nahrbeně nad stolem, na kterém má položené rozpracované plátno, a nevnímá své okolí. Zatím akrylovými fixy namaloval půvabnou dívčí tvář, spoustu baráků, vodárenskou věž, květiny a nápis „For most beautiful angel“. Teď základní tvary vybarvuje, protože jeho malby jsou po vzoru skleněných mozaik složené z nepočítaně barevných čtverečků. Už má hotovou modrou, červenou a oranžovou vrstvu a zrovna pracuje na zelené. V Ateliéru radostné tvorby (A.R.T.) na pražské Letné mu říkají „naše hvězda“ a navzdory jeho Aspergerovu syndromu je to pravda.
Do ateliéru chodí třetím rokem, za tu dobu se dočkal několika výstav, úspěšných aukcí a přednášky o svém díle v Paříži, kde o něm s českým odborníkem na art brut, umění v syrovém či surovém stavu, Jaromírem Typltem debatovala významná psychoanalytička a psychiatrička Lise Maurer. Letos šestatřicetiletý umělec sice vystudoval vysokou školu (nikoli uměleckou), protože je ale uzavřen ve vlastním světě, prakticky nedokáže komunikovat s tím okolním. Jediného souvislého projevu za poslední roky se od něj jeho matka dočkala, když na vernisáži své výstavy v Kampusu Hybernská k překvapení všech přečetl text, který si pro tu příležitost o sobě napsal.
Teď v letenském ateliéru se zprvu nezdá, že by chtěl ze své bezpečné bubliny znovu vystoupit. Maluje tak, jak ho tu všichni znají, tedy beze slov s velkými sluchátky na uších. Novinářská návštěva ho ale zajímá – sluchátka…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu