Svědci z Ukrajiny

Proč na Ukrajinu jezdíte? Píší nám občas čtenáři (i nečtenáři). Někteří takové reportážní cesty považují za zbytečně riskantní, stačí prý přebírat texty zahraničních médií. Jiní tvrdí, že to není naše válka, tak proč zrovna jí věnovat pozornost. Padají i argumenty, že už všechno víme, další články údajně nejsou potřeba.

Nejjednodušší odpověď zní: Píšeme o Ukrajině, protože je to naše práce. Novináři informují o důležitých událostech a válka tak velkého významu na území Evropy mezi ně patří. Ruskou válku proti Ukrajině navíc nevnímáme jako vzdálený cizí konflikt. Je náš. Psali jsme to už v prvním čísle, které po útoku vyšlo: tohle je válka proti našemu světu. Vladimir Putin vytáhl s armádou proti svobodnému světu, takže musíme vědět, co se na Ukrajině děje a jak ji podpořit. Ze stejného důvodu demokratická Evropa – včetně Česka – Kyjevu pomáhá. To není projev altruismu, ale sebeobrany.

Vedle té fyzické ovšem probíhá i „informační“ válka. Rusko tvrdí, že důkazy o jeho zločinech jsou zinscenované. Někdy ukazuje záběry, kde se mají mrtvoly hýbat, jindy říká, že jsou to jen nafouknuté figuríny. Detailní analýza pak ukázala, že k žádnému pohybu mrtvol na záběrech nedošlo, a figuríny byly vyfotografované z natáčení několik let starého ruského filmu. Experti z The New York Times navíc při analýze satelitních snímků z Buče zdokumentovali, že mrtví byli na ulicích už v době, kdy místo ještě okupovali Rusové.

Novináři nejsou jen zapisovateli událostí. Jsou také svědky historie. Když naši reportéři projíždějí Ukrajinou, navštěvují různá místa, mluví s mnoha lidmi… získávají tak unikátní znalost a chápou kontext událostí. Jedno místo by možná někdo teoreticky dokázal „upravit pro Západ“, ale nikdo není schopen manipulace na území celé země. Proto je důležité, aby na místě byli novináři z Portugalska, Německa, Rakouska či Česka. Stávají se svědky historie, o které vyprávějí ve svých zemích. Pro různé manipulátory je pak těžší (byť většině je to samozřejmě jedno) argumentovat, když tam na rozdíl od novinářů nebyli.

Na Rusku je mimo jiné pozoruhodné, jak snadno lze zmanipulovat a informačně uzavřít tak velkou společnost. Ano, dnes tam téměř nejsou svobodná média, ale kdyby lidé chtěli, zjistili by si vše podstatné. Ruský režim dokázal lidem vsugerovat, že nezávislé informace hledat nemají. Bez svobodných médií se Putinovi podařilo naplnit slavné heslo z románu George Orwella 1984: „Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“

Pokud si ale budeme nalhávat, že tuto slabost mají v krvi jen Rusové, brzy dopadneme stejně. Nemocí „uzavření se před realitou“ trpí i velká část obyvatel západního světa, a tu a tam dokonce každý z nás. Proto je třeba stále hledat pravdu. A i proto vám v tomto čísle nabízíme reportáže Tomáše Brolíka, Ondřeje Kundry a Marka Švehly z Kyjeva, Buče, Záporoží či Charkova.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor