Kdo s koho

„Kdo s koho“ a „být s to“. Tyto dva frazémy jsou jedním z důkazů, jak se čeština v průběhu staletí neustále proměňuje a vyvíjí. V tomto případě máme na mysli historickou, dnes již nepoužívanou vazbu předložky „s“ se čtvrtým pádem. Výjimkou jsou právě tato dvě v úvodu zmíněná frazeologická spojení, jež se zachovala v ustáleném tvaru až do současnosti.

Vazba „být s to“ znamená být (nebo nebýt) schopen něco udělat, například „není s to se o sebe ani postarat“, „student není s to odevzdat seminární práci včas“ či „je s to pracovat i šedesát hodin týdně“.

Frazém „kdo s koho“ použijeme v situaci, kdy chceme vyjádřit, že jde o souboj mezi dvěma jednotlivci, organizacemi, státy a podobně. Jde tedy o to, kdo vyhraje, to znamená, kdo koho (co) porazí – tady je ten čtvrtý pád zřejmý. Například „drobná potyčka mezi školáky se rychle zvrtla v prudkou rvačku kdo s koho“, „loňské parlamentní volby v Česku byly soubojem kdo s koho“ nebo „každá válka je bojem na život a na smrt, tedy kdo s koho“.

Překvapením pro někoho možná ale bude informace, že slovní spojení „kdo z koho“ – s předložkou „z“ – existuje také. Má však zcela jiný význam. Z hodin češtiny na základní škole víme, že předložka „z“ se váže s druhým pádem. A stejné je to i v tomto případě, třeba: „zatím není jasné, kdo z koho (čeho) vymámil víc peněz“, „pustili se do boje, kdo z koho nakonec vymlátí duši?“, „jdou si vzájemně na nervy, uvidíme, kdo z koho zešílí“ a podobně.

Historické vazby „kdo s koho“ a „být s to“…