Revoluce

Školská rada v San Francisku přistoupila k tomu, co je uprostřed pandemie nejpotřebnější: rozhodla se, že přejmenuje 44, tedy třetinu, škol ve městě. Čest skvít se na školním průčelí bude napříště odepřena prezidentům Georgi Washingtonovi či Abrahamu Lincolnovi, „otci národních parků“ Johnu Muirovi, spisovateli Robertu Luisi Stevensonovi a mnoha dalším. Nebo, očima zmíněné školské rady, bývalému otrokáři, vrahu původních obyvatel, rasistovi odpovědnému za záběr jejich území (dnešních národních parků) či muži, který je autorem „děsivé básně“ – čímž se nejspíš naráží na dnes nepřijatelné označení, jež autor Ostrova pokladů použil pro přistěhovalce z Asie.

Neunavujme se tu obvyklou přestřelkou na bitevním poli kulturní války. Autor sloupku se umí vcítit do obou jejích poloh. Školským horlivcům se dokonce i na stránkách dnešních amerických liberálních novin kdekdo posmívá pro jejich údajnou revoluční zaslepenost a neschopnost odstínit nuance dějin. Nejsou ostatně zmínění hříšníci zároveň představiteli proudu, který umožňuje volnou debatu a tím i neustálý vývoj včetně oprav předchozích omylů, i těch napáchaných jimi samotnými?

Argumenty druhé strany nicméně také nezní nepřesvědčivě, jeden z deníků citoval místního černošského Američana, pro něhož osobně bylo odstranění jména Abrahama Lincolna sice problematické, zároveň ale chápal argumenty původních Američanů, jejichž předky nechal Lincoln popravovat. „Nemůžete cítit, jak moc vás bota tlačí, dokud ji sami nemáte…