Od političky Zelených Kateřiny Jacques a její legendární neschopnosti odpovědět v televizi rychle na otázku, co je to biomasa, zřejmě nebyl nikdo ze členů zdejší vlády terčem tak soustavného posměchu, jako se to teď daří ministryni financí. Mají v tom prsty sociální sítě. Ty jsou pro předvádivé lidi darem, ale taky pastí, do které neopatrný člověk snadno spadne. Pokušení se proto vyplatí vzdorovat.
Alena Schillerová to ovšem nedělá a stejně jako s neutuchající vervou zásobuje sociální sítě svými fotografickými portréty, tak z druhého směru neúnavně přichází posměch jejího „vděčného“ publika, které si v „parádivé“ ministryni našlo oblíbený obraz nevkusu. Byť dodejme, že určitě ne celého publika, jen jeho škodolibějšího výseku. Nelze totiž pochybovat, že nemalá skupina lidí je za momentky z věčně nabitého programu paní ministryně vděčná. (Proto se to asi dělá.)
Ale zůstaňme u posměchu. Stačí nahlédnout na Instagram nebo Twitter, aby bylo jasné, že strážkyně státní kasy patří k těm, kdo se rádi fotí. Zvlášť když je tolik příležitostí: v kanceláři s tužkou v ruce, zahleděná do důležitých papírů, rozkročená na prázdné chodbě úřadu, zasněná uprostřed pracovního shonu, při vánočních svíčkách v potěmnělé kanceláři, v parku s labutí, pod rozkvetlým keřem. Někdy PR režiséři přimíchají akčnost a paní Alena překvapí posedem v tanku, jindy spíš vsadí na eleganci a naši ustaranou političku zachytí v její roušce s krajkou.
Přiznejme si, že málokdo z nás se narodí jako přirozený…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu