Kdo nic neví, nic nevyzradí

Letos by měly být převezeny z USA do Česka ostatky vašeho dědečka, brigádního generála a šéfa prvorepublikové špionáže Františka Moravce. Bylo to po odchodu do emigrace jeho přání – jednou se alespoň touhle cestou vrátit domů?

Nejprve, prosím, pochopte, že když mluvím o svém dědečkovi, často říkám „my“. Pod pojmem „my“ mám na mysli jeho čtyři vnoučata: Alana, Sheri, Briana a mě. Jsme tým. Dědečkovi bylo jasné, že za svého života se již do Československa znovu nepodívá, možná ani dlouho po své smrti ne. Co se týká jeho přání, nevíme, zda výslovně prohlásil, že si přeje být pohřben v Česku, konkrétně ve své rodné Čáslavi. Každý, kdo to možná věděl, již zemřel nebo ztratil paměť.

Teď jste se ale pro tento krok rozhodli vy, jeho rodina. Co vás k tomu vedlo?

Zatímco náš dědeček nenáviděl komunisty za to, co udělali jeho zemi, nikdy nepřestal milovat tu zemi samotnou. V roce 2016 jsem otevřela krabici, kterou měla moje sestřenice Sheri po mnoho let ve svém domě. Byly v ní osobní dopisy, fotografie a dokumenty našich prarodičů. Byla tam také peněženka, kterou měl u sebe dědeček v den, kdy ve Washingtonu v roce 1966 zemřel. Uvnitř jsme našli starý papír s básní o Čáslavi. Díky tomu jsme si uvědomili, jak moc svoje město miloval a kam doopravdy patří jeho srdce.