Recep Tayyip Erdoğan má duši bojovníka, díky níž už vyhrál mnoho zdánlivě ztracených bitev. Dovedl své neoislamisty k moci a udržuje si ji už dvacet let. Zlomil odpor sekulární armády, změnou ústavy koncentroval moc v prezidentském úřadu a vzápětí se do něj nechal zvolit. Vstoupil do zahraničních válek proti syrským Kurdům, Arménii a Libyi a rétoricky urazil mnoho západních spojenců, aniž by kvůli tomu čelil vážným sankcím. Nyní na souboj vyzval přímo ekonomickou zkušenost (či rovnou moudrost).
Ta praví, že rostoucí inflaci stlačuje zvyšování úrokových sazeb (což ostatně právě teď dělá Česká národní banka). Erdoğan si ale myslí opak: turecká inflace momentálně přesahuje 20 procent a on přesto sazby snižuje. Respektive centrální banka, jejíž politiku Erdoğan vzhledem k silným pravomocem dokáže ovlivnit: v posledních dvou letech třikrát vyměnil jejího guvernéra.
Výsledky jsou statisticky snadno měřitelné. Jeden dolar stál před deseti lety méně než dvě turecké liry, před pěti lety 3,5 liry, počátkem letošního roku sedm lir, při čtvrtečním psaní tohoto textu už více než 15 lir, během páteční uzávěrky pak skoro 17 lir. V zemi, která silně závisí na dovozu, to vede k prudkému zdražování základních potřeb. V důsledku toho vzrostla chudoba a – jak v působivé reportáži z istanbulských pekáren a obchodů s pečivem minulý týden ukázal deník The New York Times – prodlužují se fronty na levný, státem cenově regulovaný chléb.
Erdoğan uvedená ekonomická data a nářky na drahý, stále…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
