Na první pohled nejde o nic složitého. Většina podstatných jmen v češtině vyjadřuje jen jeden gramatický rod, a není tedy u nich problém určit, zda se jedná o rod mužský, ženský nebo střední. Pak je tu ale také poměrně početná skupina podstatných jmen, u nichž rod není ustálený.
Taková podstatná jména kolísají mezi dvěma rody. Při skloňování pak nabývají dvojích koncovek a v některých případech zůstávají v nesklonné podobě. Například slova „svízel“ či „kyčel“ jsou rodu mužského i ženského, v tom prvním se skloňují podle vzoru „stroj“, ve druhém podle vzoru „píseň“.
U další skupiny podstatných jmen jsou odlišné tvary už v prvním pádě jednotného čísla, třeba: „řádek/řádka“, „kedluben/kedlubna“ nebo „brambor/brambora“ (ve smyslu potravina). Oba tvary jsou přitom spisovné, mají stejný význam, a jsou tudíž volně zaměnitelné.
Některé výrazy se mohou lišit regionálně, například „okurka“ v Čechách a „okurek“ na Moravě, v tomto případě je ale moravská varianta nespisovná, podobně jsou na tom i další česko-moravské dvojice slov: „příkop“ a „příkopa“, „kobliha“ a „koblih“ apod.
Některá slova, jež do češtiny pronikla z jiných jazyků, byla původně nesklonná, postupně však přejímají české koncovky. Typickým příkladem je výraz „image“, který je rodu mužského i ženského, nebo slovo „bufet“, jež zůstalo ve středním rodě nesklonné, v mužském ale má koncovky podle vzoru „hrad“.
Aby to nebylo tak snadné, existují i podstatná jména která mají rozdílný gramatický rod v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
