Když už slova nestačí
Andrej Babiš dokázal, že obava dělat efektivní rozhodnutí působí obrovské škody
Budoucí vládní koalice představila veřejnosti své plány na boj s pandemií. Jedním z dominantních prvků byla snaha apelovat na veřejnost, ať se nechá očkovat a chová se zodpovědně. Z proslovů bylo znát, že politici věří, že když vyzvou veřejnost oni, situace se změní. Proto se střídal jeden předseda strany za druhým a opakovali to samé. Když pak dosluhující vláda vyhlásila nouzový stav, řada – zatím stále opozičních – politiků opakovala, že je lepší vysvětlovat a přesvědčovat. Ale tahle mise je předem ztracená.
Pochopitelně politici musí apelovat až do konce, jinak to nejde. Ale každý, kdo tu poslední dva roky žil, musí vědět, že síla slova slábne. Ať máte jakýkoli názor, najdete aspoň jednoho člověka s diplomem, který s vámi bude souhlasit. A pokud se chcete držet pravdy, musíte svět popisovat tak komplexně, že ztratíte přesvědčivost. Protože na vysvětlování potřebujete čas, který lidé nemají, a musíte přiznat, že řadu věcí stále nevíte a možná ani dlouho nebudete. Bohužel často se i v touze přesvědčit co nejvíce lidí k očkování používají zkratkovité argumenty. A když se to pak ukáže, ještě víc to vzbudí pocit manipulace. Stejně jako snižování všech neočkovaných na úroveň Daniela Landy.
Už jsme psali mnohokrát – a pochopitelně nejen my –, že moderní demokratická společnost může fungovat jen na principu základní důvěry. A ta se ztrácí. V jistém ohledu to může být fatální, protože domyšleno do extrému bez jisté důvěry nemůžete dělat nic. Kdo vám garantuje, že do chleba, který kupujete, nepřidal někdo jed? Že léky proti vysokému tlaku, na erekci či srdeční problémy neobsahují přísadu, která vám za deset let nezničí zdraví? Vždyť i do autobusu nastupujeme, aniž bychom znali řidiče, jeho šoférské schopnosti, nevíme, co včera pil, jestli nemá deprese… Zajímavé je, že čím je náš každodenní svět bezpečnější, tím větší obavy a menší důvěru mnozí mají.
Je třeba se připravit, že vysoká míra nedůvěry se stane po nějaký čas součástí našich veřejných životů. Je velmi nepravděpodobné, že to po pandemii odezní. Ona nedůvěra si jen najde jiné téma.
Svým způsobem to může ovlivnit způsob vládnutí tak výrazně, že důsledky zatím ani neumíme domyslet. Doposud jsme fungovali tak, že když se stát chystá přijmout opatření, proti kterým se bouří hodně lidí, tak minimálně postupuje opatrně. A mnohdy raději vycouvá. Ne vždy je to zbabělost, někdy je dobré vsadit na společenský smír. Ale ne vždy. Ve společnosti sociálních médií, kdy se lidé snadněji organizují, nebo to ani nejsou skuteční lidé, jen komunikující účty, navíc snadněji vznikne dojem většího odporu, než jaký ve skutečnosti je. Proto bude zavádění nepopulárních opatření stále těžší.
Andrej Babiš dokázal, že obava dělat efektivní rozhodnutí působí obrovské škody. Časem se budeme muset naučit přijímat i ta nepopulární a zároveň se vypořádávat s konflikty, které to zákonitě vyvolá. Je třeba si otevřeně říct, že s něčím takovým nemáme vůbec zkušenost. Stejně jako s tím, abychom se neposunuli do dalšího extrému, kdy nebudeme schopni vnímat odlišné, menšinové postoje. Na schopnosti se tomu všemu naučit, může záviset budoucnost naší společnosti.
Závěrem ještě jedno upozornění. V tomto čísle vychází 50. a poslední díl našeho seriálu o světových intelektuálech.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
šéfredaktor
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].