Riskantní většina

V našem povědomí zůstává obraz první republiky jako éry ekonomické prosperity, třebaže větší část oněch 20 let probíhala ve znamení hospodářské krize či alespoň stagnace. Ani tehdejší demokracie nebyla bez chyb a fatálních problémů, i když filozof Karl Popper ji později právem označil za jeden z řídkých pokusů o uskutečnění ideálu otevřené společnosti v nestabilním prostředí meziválečné střední a východní Evropy.

V květnu 1935 proběhly v Československu parlamentní volby, o nichž se jen stěží někdo nadál, že budou až do roku 1990 posledními skutečně svobodnými. Přestože se po nich podařilo sestavit vládu s bezpečnou většinou, obnažily slabá místa československé demokracie. V opozici totiž zůstaly pouze strany, jež bychom dnes označili za více či méně antisystémové. Nehrozilo, že by spolu mohly vytvořit jakoukoli funkční koalici, na to si byly ideologicky příliš vzdálené. V parlamentu ale nezůstala žádná systémová opozice, nikdo, kdo by voličům nabízel rozumnou alternativu v mantinelech existujícího liberálnědemokratického systému.

Dnes nečelíme tlaku ze strany hitlerovského Německa, který pomohl vytvořit smrtící koktejl, jemuž nakonec první republika podlehla. Situace, jež tady po nedávných volbách vznikla, nicméně tu z roku 1935 v něčem připomíná. Není tak nejlepším příslibem pro budoucnost liberální demokracie v této zemi – výsledek voleb skrývá významné riziko.

Politické tábory, ne pouze strany

Náš moderní stranický systém se utvořil v posledních dekádách…