Práce, která nefrčí

V Evropě docházejí řidiči. Samozřejmě nikoli ti v osobních autech, těch je více než dost, ale řidiči těžkotonážní, kteří ženou po silnicích kamiony, cisterny nebo autobusy. Pozornost se teď soustředí na Británii, kde se situace vyhrotila až do stavu, kdy nemá kdo rozvážet benzin, ve skutečnosti je ale krize celoevropská. V České republice chybí podle údajů sdružení dopravců Česmad Bohemia zhruba 15 tisíc kamioňáků a pět tisíc autobusáků. To je přibližně dvacetiprocentní podstav. Německo by potřebovalo 40–60 tisíc řidičů kamionů navíc. Španělsko, podobně jako Česko, hlásí dvacetiprocentní podstav.  Totéž sousední Polsko. Takže ano, z Británie odešlo v důsledku brexitu domů zhruba 12–20 tisíc řidičů trucků všeho druhu, jenže v zemi jich ve skutečnosti chybí 100 tisíc. Vypadá to, že brexit byl pro Brity poslední kapkou, s níž pohár přetekl. Voda nicméně stoupala už pořádně dlouho – a stoupá po celém kontinentu.

Důvod? Jsou zaměstnání a činnosti, které zásadně potřebujeme, a přitom na ně toužíme zapomenout. Vyšly z módy, připomínají nám něco, na co nejsme hrdí, v průběhu času se z jejich výkonu stalo tak trochu peklo, které už nikdo nechce dělat. Řidiči (a řidičky) těžkotonážních vozidel ve třetím desetiletí 21. století rozhodně nevoní dálkami, jak tomu snad bývalo dřív. Dálnice vedoucí za obzor vystřídaly nervózní ulepené zácpy. Kamiony v nich zaclánějí, smrdí jim z výfuku, ničí vozovku, ničí planetu. Kamion je něčím, co nechceme, symbolem tajné neřesti rozmazlené konzumace…