O středním rodě

Pokud jde o frekvenci mluvnických rodů v českých textech, je v nich ten střední zastoupen nejméně – jen přibližně v šestině případů (konkrétně v 17 procentech), zatímco mužský rod má výskyt 44 procent a ženský 39 procent. Tolik statistika.

A právě ten nejméně rozšířený rod nás tentokrát zajímá. Většina lidí si ještě ze školní výuky češtiny vybaví základní pravidla pro shodu přísudku s podmětem jednoduchým. Pokud je podmět u jmen středního rodu v množném čísle, je v přísudku koncovka „-a“, například „koťata se vyhřívala na jarním sluníčku“ nebo „na stromech dozrávala červená jablka“.

Existují ale výjimky, kterými jsou „děti“ a některé části těla. Ty mají v množném čísle shodu jako podstatná jména rodu ženského, a jsou tedy v přísudku zakončena na „-y“: „po prázdninách se děti vrátily do školy“, „jejich oči zářily štěstím“. Ale pozor! Jestliže nejde v případě očí a uší o tělesné orgány, jsou v množném čísle rodu středního s koncovkou „-a“ v přísudku, třeba: „oka na její punčoše tekla“ či „obě ucha u starého hrnce se ulomila“.

Jak je to ale v případě několikanásobného podmětu, jestliže chceme, aby byl podmět s přísudkem ve shodě, a nikoli ve válečném stavu? Tady záleží na tom, zda je některá část podmětu v jednotném čísle. Pokud ano, je přísudek zakončený na „-y“: „Rakousko, Finsko a Švédsko vstoupily do Evropské unie v roce 1995“, „kůzlata a tele se pásly na rozkvetlé louce“.

Jinak je tomu tehdy, když všechny složky několikanásobného podmětu jsou v množném čísle,…