Šlo o největší protest v dějinách regionu, v němž byl během sedmdesátileté éry někdejšího Sovětského svazu jakýkoli nesouhlas s vládní politikou tvrdě stíhán. A to včetně trestů nejtvrdších: ztrátou občanských práv, sibiřským vyhnanstvím – a popravováním.
Když 23. srpna 1989 spojilo své ruce na dva miliony Estonců, Litevců a Lotyšů, aby v 675 kilometrů dlouhém lidském řetězu propojili města Tallin, Vilnius a Rigu, a demonstrovali tak požadavek na nezávislost pobaltských republik na Moskvě, bylo v tomto gestu i mnoho symboliky. Přesně před padesáti lety, 23. srpna 1939, byl v Moskvě mezi nacistickým Německem a stalinistickým SSSR podepsán pakt o neútočení Molotov–Ribbentrop. V tajném dodatku smlouvy si pak dvě tehdejší totalitní světové mocnosti rozdělily Evropu víceméně pravítkem na poloviny a Estonsko, Lotyšsko a Litva byly násilně připojeny k Sovětskému svazu.
Iniciátory tichého protestu v srpnu 1989 byla opoziční, lépe řečeno občanská hnutí z těchto tří pobaltských republik, která podporovala gorbačovskou perestrojku a později sehrála důležitou roli při vyhlašování suverenity vlastních zemí. Organizace Baltské cesty, nebo také Baltského řetězu, jak je protest nazýván, přitom nebyla v době, kdy byly protesty v SSSR tvrdě potlačovány a neexistovaly žádné sociální sítě (dokonce ani internet), vůbec jednoduchá. Nicméně pomocí rozhlasu a také například vyhlášením prázdnin v Estonsku se podařilo lidský řetěz, vinoucí se po dálnicích a hlavních silnicích, kde sympatizující…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
