Úzkou soutěskou

Čerstvé zprávy o tom, že je demokracie ohrožena v Tunisku, jediném úspěšném příběhu arabského jara, přichází pouhé tři týdny po vraždě haitského prezidenta. Mezitím se zdá, že v Afghánistánu není tamní vláda schopna prosadit svou autoritu na celém území. To mě vede k úvahám nad jednou ze zásadních otázek politiky: proč je tak obtížné rozvinout a udržet liberální demokracii?

Nejlepší knihu, jež se na toto téma v poslední době objevila, napsali Daron Acemoglu a James A. Robinson. Jmenuje se The Narrow Corridor (Úzká chodba) a na otázku v ní odpověděli s velkým vhledem. Píší, že pro každou společnost je prvním krokem jednoduše zavedení nějaké míry pořádku a stability. Dějiny jsou plné míst, v nichž dominují gangy, váleční vůdci a kmeny a kde stát nikdy nedokáže skutečně konsolidovat moc a vládnout. To byla minulost Afghánistánu a může to být i jeho budoucnost.

Pokud je politická stabilita vzácností, je liberální politický řád ještě vzácnější. Jedná se o formu vlády postavenou na ideální rovnováze. Vyžaduje stát, který je dostatečně silný, aby mohl účinně vládnout, ale ne tak silný, aby zničil svobody a práva svých obyvatel. Autoři knihy takový stát nazývají „spoutaným Leviathanem“ (obraz biblického monstra jako metafory mocného státu použil Thomas Hobbes). Aby mohly společnosti dospět k liberální demokracii, musí se protáhnout „úzkou chodbou“, která umožňuje státu ustavit svou moc a zároveň dovolí občanské společnosti, aby se proti němu prosadila a bojovala za…