Náhražková řešení nic neřeší

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Člověk. Tedy aspoň podle Aristotela. Dneska má smysl to takhle říkat proto, abychom si uvědomovali, že člověk je se zvířaty, s živou, a dokonce i s neživou přírodou pořád na jedné lodi, ať si o tom sám myslí cokoli.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Charta 77, a to jakožto velká prohra.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Těžko říci, vyrostla jsem v rodině, kde politika pronikala vším, nedalo se před ní utéct a mluvilo se o ní pořád. Ale silný zážitek byl, když jsem ve třetí třídě náhodou slyšela z rádia, že začala válka Izraele s Egyptem, tzv. šestidenní. Myslela jsem, že teď bude válka i u nás a bude to vypadat jako za druhé světové války, jak jsem to znala ze vzpomínek a filmů.

4. Kdy a proč jste plakala kvůli politice?

Když v první polovině roku 1977 probíhala drsná policejní a mediální kampaň proti Chartě a mému otci. Bylo to víc než pláč, zhroutila jsem se, ve škole se říkalo, že jsem spáchala sebevraždu, a nikdo se moc nedivil.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Že příliš mnoho lidí je prostě hloupých.

6. Kdy jste poprvé pocítila, že jste mocná?

Když se ukázalo, jak snadno bych dokázala zmanipulovat schůzi vlastníků…