0:00
0:00
Kontext25. 7. 202114 minut

Mám na zádech terč pro bojovníky Tálibánu

Babišova vláda váhá s programem záchrany afghánských spojenců české armády

Tlumočník Hashmatullah Rahimi (v kožené bundě) na základně v Kábulu: „Zkuste, prosím, něco udělat, čelíme temnému osudu a obáváme se o život.“

Text je součástí výběru top článků roku 2021. Při této příležitosti ho odemykáme. Pokud vás zaujal a chcete podpořit nezávislou novinařinu, budeme rádi, když se stanete naším předplatitelem.

Připravil se podle instrukcí české armády na útěk, prodal dům, a pak ho tam Češi nechali.

↓ INZERCE

Česká republika nepřijala zatím žádné rozhodnutí, které by mohlo vyřešit váš problém. To je zatím poslední věta, kterou slyšel Afghánec Hashmatullah Rahimi od českých úředníků. Na konci letošního června se vydal navštívit české velvyslanectví v Kábulu. Měl k tomu vcelku zásadní důvod. Devět let pracoval jako tlumočník pro české vojáky působící na afghánské misi. Po odchodu většiny spojeneckých vojsk začal opět ovládat velkou část afghánského území Tálibán a ten léta označuje spolupracovníky spojeneckých vojsk za „otroky nevěrců“ a „zrádce, kteří si zaslouží smrt“. „Mám na zádech terč. Je otázkou, kdy se do něj tálibové trefí a kdy vyvraždí mou rodinu,“ píše Hashmatullah Rahimi v elektronické komunikaci s Respektem.

Ilustrační foto Autor: archiv Hashmatullaha Rahimiho

Do útrob české ambasády ho nepustili, větu, která ho zřejmě odsuzuje k smrti, slyšel od jednoho z českých úředníků v telefonu. Trpkost jejímu obsahu dodává především fakt, že afghánský kolega na ambasádu neutíká ve zmatené snaze si na poslední chvíli zachránit život. České ministerstvo obrany připravilo už před deseti lety program, který měl za úkol průběžně přemísťovat nejdůležitější spolupracovníky české armády do bezpečí české kotliny. Hashmatullah Rahimi byl do tehdy fungujícího programu zařazen už v roce 2014 a po vyřízení dokumentů a důkladné prověrce měl i s rodinou odletět do Česka v květnu 2017. Jenže krátce před odletem česká vláda program stopla a několik let se nic nedělo.

Ministerstvo obrany letos na jaře vypracovalo nový program na záchranu afghánských spojenců českých vojáků, ale vláda ho dosud nezařadila na své jednání. V Afghánistánu mezitím desítky nejbližších spolupracovníků české armády i s rodinnými příslušníky čekají na záchranu. „Ztrácíme naději, že nám někdo pomůže. Čekáme tady na smrt, teroristé z Tálibánu nebudou mít slitování. Jsme pro ně zrádci. I když slibují, že budou milosrdní, slyším tu jen zprávy o tom, jak zabíjejí mé spoluobčany, kteří se spojenci pracovali pro lepší budoucnost naší země,“ píše Hashmatullah Rahimi.

Odposlouchávali Tálibán

Lumír Němec se účastnil jako voják speciální jednotky SOG afghánské mise na sklonku první dekády tohoto století. Jeho jednotka spadala pod britské velení a pro kontingent pracovaly desítky afghánských tlumočníků. „Žili v táboře ve stanech, po základně se pohybovali zásadně zahalení, aby nikdo nepoznal jejich obličeje. Britové se navíc snažili využívat tlumočníky z jiných částí Afghánistánu, bylo to tak bezpečnější. Kdyby Tálibán zjistil, kde pracují, stálo by je to okamžitě život,“ říká dnes už bývalý voják. „Zažil jsem tam, jak Tálibán uřezal ruce a vypíchal oči afghánským dělníkům, kteří pracovali pro spojenecké vojsko,“ dodává.

Podle něj byli tlumočníci naprosto nepostradatelní a zachránili spoustu životů spojeneckých vojáků. Bojovníci Tálibánu se spolu domlouvali přes nijak nezašifrované vysílačky, tlumočníci hovory odposlouchávali a prakticky on-line předávali informace o plánovaných akcích Tálibánu britským a českým vojákům.

„Jednou jsme vyjeli na hlídku a krátce po opuštění základny jsme z odposlechu dostali zprávu, že tálibové na nás připravili léčku. Z další komunikace jsme zjistili kde – bylo to místo, kterým jsme měli projíždět. Pokud by nás tlumočníci nevarovali, pravděpodobně bych s vámi nemluvil,“ říká Lumír Němec. Afghánští tlumočníci dokázali z hovorů tálibů často identifikovat, kde se nacházejí, odkud útočí, a britští i čeští vojáci pak měli v boji s tálibánskými bojovníky výhodu, kterou dokázali v jednotlivých střetech a operacích využít k vítězství.

Svědectví Lumíra Němce je důležité z jednoho pohledu. Tlumočníci, s nimiž se setkával, měli už tehdy podepsány smlouvy o spolupráci s britskou armádou. Doložkou každé smlouvy byla klauzule, která jim slibovala přemístění do Velké Británie v případě, že se situace zvrtne a tálibové se začnou dostávat znovu k moci. Mimochodem, Velká Británie program pomoci svým spolupracovníkům plní ze čtyř desítek zemí, které se mise účastnily – a nyní Afghánistán opouštějí –, nejvzorněji. Její vláda přemístila dosud 1300 svých spolupracovníků i s rodinami do Británie, všichni dostali azyl, možnost práce a byty. Británii podle zpráv tamních médií zbývá převézt pár desítek spolupracovníků.

Připravil se podle instrukcí české armády na útěk, prodal dům, a pak ho tam Češi nechali.

Přístup Britů inspiroval tehdejšího náčelníka českého generálního štábu Petra Pavla. Už v roce 2011 prosadil u ministra obrany Alexandra Vondry, aby smlouvy s podobnými klauzulemi dostali i tlumočníci pro českou armádu. Projekt schválila vláda Petra Nečase a v průběhu pěti let bylo do Česka přesunuto několik spolupracovníků české armády i s rodinami. Byť šlo o projekt armády, konečné slovo mělo podle ustálených praktik o udělování azylu ministerstvo vnitra, a to projekt na přelomu let 2016–2017 zastavilo. Nevíme proč, šlo od počátku o utajovanou operaci. Podle informací některých zasvěcených vojáků zastavil operaci přímo tehdejší ministr vnitra Milan Chovanec. Údajně kvůli synovi jednoho z přemístěných tlumočníků, který měl v nemocnici sexuálně obtěžovat zdravotní sestru. Soud později Afghánce plně osvobodil, ale program zůstal u ledu.

Na počátku letošního roku přišlo ministerstvo obrany s jeho obnovením. Plán je tajný, podle důvěryhodných informací program zahrnuje přemístění zhruba padesátky afghánských spolupracovníků české armády a jejich rodinných příslušníků do Česka. Na obnovení plánu má zásluhu několik poslanců, především Jana Černochová, a několik veteránů afghánské mise, kteří ministerstvo a armádu tlačí k záchraně afghánských spolubojovníků. Plán by měl zajistit Afgháncům nejen azyl, ale i práci a bydlení. Jenže hotový materiál „leží“ už tři měsíce v kanceláři ministra obrany Lubomíra Metnara, který jeho schválení zatím nepředložil vládě. Důvody neznáme – Metnar na dotazy neodpovídá a tiskový odbor ministerstva se odvolává na utajení operace. Co se děje, nevědí ani poslanci. Jak upozorňuje Hashmatullah Rahimi – každý den zdržení znamená pro tlumočníky další den, kdy se musí skrývat v obavě o svůj život.

Budete přemístěn. Vlastně ne.

Hashmatullah Rahimi byl jako tlumočník najat českou armádou v roce 2009 a pracoval především v Kábulu pro český letecký poradní tým, který cvičil afghánské piloty vrtulníků. Neúčastnil se bojových nebo rizikových hlídkových operací. Jeho úkolem bylo tlumočit spíše odborné a technické záležitosti, které se týkaly ovládání a údržby vrtulníků. „Byl jsem velmi loajální,“ píše pan Rahimi. „V roce 2010 jsem dostal nabídku od americké společnosti DynCorp, která nabízela služby afghánským vzdušným silám, dostal bych mnohem vyšší plat, ale těšilo mě pracovat s Čechy. Obdržel jsem řadu ocenění a odborných certifikátů a práci, kterou jsem dělal, jsem považoval za velmi užitečnou pro mír a lepší život v mé zemi,“ dodává. Zní to trochu jako fráze do žádosti o dobrý džob, ale jeden z českých vojáků, který se během mise s Hashmatullahem Rahimim setkal – jméno důstojníka necháváme v anonymitě, protože nemá svolení nadřízených o věci mluvit –, tvrdí, že tlumočník byl nesmírně přátelský, vzdělaný muž, který měl k českým vojákům opravdový respekt a jejich přátelství si velmi cenil.

Když se v roce 2011 Hashmatullah Rahimi dozvěděl, že česká vláda nabízí možnost budoucího přemístění do Česka, požádal o pohovor a podepsal patřičnou žádost – až skončí jeho smlouva s českou armádou, bude přemístěn do Česka.

„V roce 2016 mě česká armáda požádala o pasy a vyplnění všech náležitostí a důstojníci mi oznámili, že jsem byl zařazen do programu přemístění i s rodinou (Hashmatullah nechce kvůli bezpečnosti sdělovat o rodině podrobnosti). V březnu 2017 měl další pohovor, na jehož konci mu měl český důstojník oznámit, že 15. května poletí. „Řekl mi, abych se připravil na útěk,“ píše pan Rahimi. Tlumočník prodal dům a pak se dva měsíce nic nedělo. 18. května ho předvolali na české velitelství, kde mu oznámili, že končí jeho smlouvu a že nikam neletí. Proč? zeptal se. My nic nevíme, odpověděli mu prý vojáci a tím pro Hashmatullaha Rahimiho sen o přemístění do Česka skončil.

Další čtyři roky se snažil uživit rodinu, letos v květnu se dozvěděl, že Česko údajně obnovuje program přemístění, a se svým přítelem, také tlumočníkem Shukrullahem Alimkhailem, navštívili koncem června českou ambasádu v Kábulu. Výsledek citujeme výše: Česká republika nepřijala zatím žádné rozhodnutí ohledně přemístění svých spolupracovníků. „Zkuste, prosím, něco udělat, čelíme temnému osudu,“ končí jednu z elektronických konverzací s Respektem Hashmatullah Rahimi. Mimochodem, tlumočník se po červnovém odmítnutí českou ambasádou obrátil s žádostí o pomoc na americké vojáky. „Máte vyřízeno a schváleno přemístění do České republiky, pro jejíž armádu jste pracoval, my pro vás nic udělat nemůžeme,“ zněla odpověď amerického důstojníka.

Necháte nás tu být?

Na případ Shukrullaha Alimkhaila veřejně upozornila Miroslava Pašková, předsedkyně spolku Vlčí máky, který se stará o válečné veterány. Jeho osud v podstatě kopíruje případ Hashmatullaha Rahimiho. Alimkhail pracoval sedm let jako překladatel pro českou armádu a v rámci konspiračního utajení totožnosti byl několikrát přesunut na jinou základnu, protože se pohyboval ve válečném území. Také on dostal na přelomu minulého desetiletí možnost vyplnit přemísťovací dokumenty a slib, že odletí v půli května 2017 i s rodinou do České republiky. I s ním však česká armáda 18. května rozvázala pracovní poměr, a ani on – jak sdělil v elektronické komunikaci Respektu – neví proč.

Po důvodech odmítnutí pátrala Miroslava Pašková už v roce 2018, kdy se s žádostí o vysvětlení obrátila na náčelníka generálního štábu Aleše Opatu. „Je skutečností, že jmenovaný byl v roce 2017 připraven opustit Afghánistán a že jeho kontrakt byl náhle ukončen a přesun zrušen. Bohužel k této situaci došlo z důvodů souvisejících s jeho činností, které nejsem oprávněn sdělit. Považuji zrušení kontraktu a přesunu za konečné rozhodnutí,“ píše generál Opata. Vzhledem k utajení programu víc kancelář náčelníka odmítá sdělit.

„Nejsem si vědom, že bych udělal něco, co by mohlo být považováno za překážku mého přemístění,“ píše v reakci Alimkhail. „Je v pořádku, že nám nepomáháte, necháte nás tu, aby nás teroristé zabili?“ ptá se v korespondenci, která působí odevzdaně a velmi depresivně. „Mnozí bývalí tlumočníci začali brát hašiš nebo otupující pilulky. Byli jsme v první linii beze zbraní, jen se svými znalostmi a vědomostmi. Teď čekáme, že naše osudy vyřeší až Bůh. Naši spojenci odešli a spí klidně doma, ale my taky potřebujeme bezpečí a nechceme čekat na teroristy, až nás na místě zabijí,“ píše Respektu Alimkhail.

Respektu se podařilo zjistit informace o dalším afghánském tlumočníkovi, jenž pracoval pro české vojáky, kteří se účastnili hlídkování na otevřeném území nebo přímo boje. Kontrakt s armádou podepsal až po roce 2018, jeho smlouva tedy neobsahuje klauzuli o přemístění, ale dostal příslib, že bude do programu zařazen, pokud bude obnoven. Pro českou jednotku překládal bojovou či strategickou konverzaci tálibů, zajišťoval jí kontakt s vesničany. Pocházel z jiné části Afghánistánu, přesto chodil stále zahalený, přesunoval se taxíky, jejichž řidiči byli prověřeni armádou, aby ho nikdo v budoucnu nepoznal. Podle našich informací čeká na přesun s rodinou v Kábulu – ani čeští vojáci, kteří ho znají, netuší, v jaké fázi je možnost, že bude do Česka přesunut.

Nechceme imigranty

Poslední spojenečtí vojáci by měli z Afghánistánu odejít v září. A s nimi často odcházejí i jejich spolupracovníci. Podobně jako v Česku jde o utajené programy a konkrétní informace většinou nejsou známy. Už jsme zmínili Velkou Británii, která přemístila většinu svých spolupracovníků. Pokud jde o USA, existují v médiích rozporné informace, podle všeho ale Američané odsunuli už téměř dvacet tisíc místních kolegů armády plus jejich rodinné příslušníky, ale na území Afghánistánu prý pořád zůstává dalších patnáct tisíc spolupracovníků. Podle informací Hashmatullaha Rahimiho odsunuli kompletně své tlumočníky třeba Italové nebo Němci.

Program na záchranu spolupracovníků armády čeká na schválení vládou už tři měsíce.

V Česku se začal zajímat o osud tlumočníků a dalších spolupracovníků české armády v roce 2019 poslanecký výbor pro obranu, zejména jeho předsedkyně Jana Černochová, která se o problému dozvěděla od svých afghánských přátel – jeden z nich byl už dříve přemístěný tlumočník – žijících v České republice. Už v únoru minulého roku ji poslanci výboru pověřili, aby prosadila ve vládě obnovení programu přemístění spojeneckých Afghánců do Česka. Jana Černochová vedla řadu jednání s představiteli ministerstva obrany, vnitra či tajných služeb a na přelomu let 2020–2021 program „oživila“ a ministerstvo obrany začalo zpracovávat podmínky přesunu. Podle informací Respektu se týkal zhruba padesátky lidí, včetně jejich rodinných příslušníků. Program se nedostal zatím na pořad vlády – proč, opět není známo: na otázky po jeho osudu neodpovídá ani ministr obrany Lubomír Metnar, ani předseda vlády Andrej Babiš. „Nerozumím tomu, program je připraven už několik měsíců,“ říká poslankyně Černochová.

Podle informací Respektu brzdí vládní souhlas strach představitelů hnutí ANO, že by operace mohla být před volbami vykládána jako masivní příchod imigrantů (několik textů na tohle téma se už objevilo, naposled článek Babišovo ANO chce dovézt do Česka stovky muslimských imigrantů z Afghánistánu v Deníku.cz).*

Česká armáda měla podle informací Respektu smlouvy s desítkami lidí. Řada spolupracovníků v nich měla uvedeno, že dostanou finanční odstupné, a tím závazky Česka vůči nim skončí. Takový byl přístup všech armád. „Afghánci věděli, do jakého rizika jdou, a dostali za to velmi dobře zaplaceno, aby se mohli přestěhovat do země, kterou si vyberou. Věděli také, že nejen pro táliby, ale i pro řadu vesničanů představují zrádce, spolupracovníky okupantů, a o to je jejich osud těžší,“ říkají vojáci i civilní zaměstnanci, kteří afghánské spolupracovníky najímali.

Podle informací Respektu má na základě smluv nárok na přesun do Česka – a zároveň chce tento nárok využít – deset až patnáct tlumočníků a dalších spolupracovníků a jejich rodinní příslušníci. Do doby, než vláda současný program oficiálně schválí, jejich smlouvy budou jen cárem papíru. Záhadou je, jestli bude stále platné povolení pro ty, kteří měli schváleno přemístění už v roce 2017.

Podle posledních informací Respektu by se vláda měla věcí zabývat poslední červencové pondělí. Jak rozhodne, neumí odhadnout nikdo ze zainteresovaných. Podle vojáků je to poslední možný termín schválení programu, který by záchranu afghánských spolupracovníků české armády dovolil zrealizovat.

*V textu jsme uvedli odkaz na text z Deníku.cz s názvem Babišovo ANO chce dovézt do Česka stovky muslimských imigrantů z Afghánistánu. Správný titulek zní Babišovo ANO chce přívést do Česka stovky muslimských imigrantů z Afghánistánu. Titulek měl v článku Respektu ilustrovat reakci některých médií na vládní plán přemístění afghánských spolupracovníků armády do Česka. Samotný text Deníku.cz ale přemístění Afghánců do Česka podporuje. Poukazuje na paradox, že protiimigrantská vláda Andreje Babiše „do Česka zřejmě sama přesídlí stovky muslimských migrantů“. Za nepřesnost se omlouváme.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články